Články

Czechman triatlon 2021

Absolutní vítězství na největším českém triatlonu

1900m plavání90km bezháková cyklistika21,1km běh

4:04:09 - můj letošní vítězný čas

Cílový čas 4:04:09

1900m Plavání: 26:39 (3)

90km cyklistiky: 2:09:25 (1)

21,1km běh: 1:24:01 (2)


Dosažení důležité mety - to pro mě znamená vítěztví na tomto podniku

Ve chvíli, kdy člověk většinou vůbec neočekává, dějí se velké věci. V tomto duchu se pro mě nesl můj premiérový start na největším a nejprestižnějším triatlonovém podniku v České Republice. Ve většině letošních závodů se mi nedařilo tak, jak jsem si představoval. Po Triatlonu Most (kde jsem chtěl vyhrát a nakonec dokončil až třetí) jsem byl o to víc zklamaný ze svého výkonu, nicméně se tento nepovedený závod rozhodně podepsal na mém chtíči po výsledku. Vrcholem druhé poloviny sezóny měl být totiž původně vyhlášený poloviční Ironman v rakouském Podersdorfu, kde jsem měl původně startovat tentýž den, kdy se konal Czechman. Nicméně, náhody se nedějí úplně bezdůvodně a tak jsem se od startujícího kamaráda, Kuby Růžičky (tímto mu děkuji za informaci), dozvěděl o figurování mého jména na startovní listině největší tuzemské půlky, Czechman triatlonu, pouze dva dny před mým plánovaným startem v Podersdorfu. Nebylo moc času na rozhodování a tak jsem zvážil všechny "pro" a "proti" a Czechman vyšel jako vhodnější závod.

Samotná příprava by probíhala úplně stejně, jako na Podersdorf, tudíž nic nebránilo podání maximálního výkonu v daný okamžik.

Nebudu se tím nikterak tajit, tuze jsem si přál na Czechmanovi uspět, ideálně vítězstvím. Letošní sezóna nebyla úplně podle mých výkonnostních představ a tak jsem vnitřně cítil, že se potřebuji ukázat v dobré výkonnosti českému triatlonovému publiku. Před závodem dodržuji své, již zajeté rituály v podobě stravování, spánkového návyku a časného příjezdu na závod. Den před samotným startem jsem také pečlivě prostudovával závodní trať, aby mě nic nepřekvapilo. Chuť vítězství jsem okusil na podobné, nicméně kratší trati už loni, kdy jsem zde zvítězil na Triatlon Pardubice pod taktovkou stejných organizátorů. Czechman je však úplně něco jiného. Dalo by se říci, že to je pro české triatlonisty taková triatlonová "mekka". Když jsem se byl před třemi lety podívat na Czechmana v roli diváka, vzhledem k mononukleóze, která mě tehdy vyřadila prakticky na celou sezónu z provozu, cítil jsem ohromnou sílu tohoto závodu. Jednak konkurencí, která se tu každoročně schází a jednak z naladění všech, kteří tímto závodem žijí.

Tempový závod bez větších nástupů = dobře zvolená taktika

Na start Czechmana se postavilo přes pět set závodníků a již před startem jsem predikoval, že pro vítězství by měl stačit výsledný čas kolem 4:05. Na této trati je pro mě rozhodně dosažitelný a taktika spočívala po domluvě s trenérem, Karlem Zadákem v "tempovém závodě". V sobotu, 4.9. jsme se vrhli do průzračné vody písáku Hrádek. Startoval jsem takticky zleva, abych se vyhnul největší mele a k mému překvapení jsem byl na první bójce na dělené první pozici, společně se skvělým plavcem, Pavlem Mužíčkem z TTT party. Doplavali jsme spolu až na první otočnou bójku bok po boku, kde se postupně vytvořila skupina, kterou jsem až do konce plavecké části víceméně odtáhl. Pouze dva plavci nám kousek cukli, avšak věděl jsem, že 30 vteřin není žádná ztráta. Z vody vybíhám na průběžném třetím místě, což mi zaručuje skvělou výchozí pozici na cyklistiku. V depu se zdržuji kvůli oblékání ponožek a na kolo naskakuji jako čtvrtý. Na kole na nic nečekám a již na čtvrtém kilometru se ujímám vedení. Přepínám do "módu tempové vytrvalosti" a držím předepsaný výkon. Přede mnou jede po celou dobu auto a průběžně mě doprovází i televizní motorka, což mě hnalo o to víc vpřed. Na trati dostávám průběžné informace o mém velkém a narůstajícím náskoku na většinu konkurentů. Pouze Karol Džalaj se ustálil zhruba tři minuty za mnou. Tento odstup jsem si pohlídal až do konce cyklistické části, kterou jsem proletěl v čase 2:08:50. Posledních 10km jsem ubral a snažil se připravit lehce přehřáté tělo na běh, což se na běhu ukázalo jako dobrá taktika. Vbíhám do depa a už při prvních krocích vím, že to bude dnes těžké, nicméně vidina vítězství mě táhne vpřed.

Rozbíhám první kilometr. Byl pocitově lehký, nicméně čas 3:38 a odezva nohou při prvním průběhu po travnaté části běžecké části mi říká, že dnes toto tempo bude velmi těžké udržet. Záhy zvolňuji a čekám, až se zapracuji do tempa. Po otočce vidím Karola Džalaje, který vypadal nebezpečně. Po prvním kole se dozvídám, že na mě stáhl asi 20 vteřin, což mě znepokojilo. O to víc se snažím držet stálé tempo, nicméně cítím z kola každou část těla. Ku mému štěstí, v polovině běhu tělo začíná reagovat, doplňuji rychlé cukry a začíná se mi dařit držet tempo alespoň kolem 3:50/km. Záhy zjišťuji, že můj náskok na Karola Džalaje rychle vzrůstá a já se tak začínám cítit komfortně. Náskok jsem nakonec navýšil na bezmála sedm minut a cílovou pásku jsem protnul v čase 4:04:09, což je můj dosavadní třetí nejrychlejší čas na regulérní poloviční distanci. Později zjišťuji, že se jedná o vůbec nejrychlejší čas na této trati v uplynulých pěti letech, což mi na radosti rozhodně přidává.

V cíli mě čekal "výslech" mých dojmů od České televize a pár slov do mikrofonu pro fanoušky závodu. Velmi si vážím podpory všech, ať už na trati, nebo na dálku. Bojoval jsem i za vás!

Záznam v ČT Sport: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10155440826-triatlon/

Challenge Gdansk - 19. místo mezi profesionály

PLAVÁNÍ: 25:14 (20) KOLO: 2:10:02 (21)BĚH: 1:25:13 (18)CÍLOVÝ ČAS: 4:06:02

Můj třetí závod v M PRO kategorii se uskutečnil v polském Gdansk. Jednalo se konkrétně o Challenge Gdansk, coby o "nováčka" v prestižní světové triatlonové sérii závodů Challenge Family. Gdansk je pobřežní město u Baltského moře ležící na samotném severu Polska. Vzhledem k očekávaným tropickým vedrům v České republice jsem čekal poněkud chladnější podmínky i vzhledem k faktu, že se jedná o mnohem severněji ležící lokalitu. Nicméně, opak byl pravdou a právě ona závodní neděle byla tento červnový týden nejteplejším dnem týdne.

Vraťme se ale o několik týdnů zpět...

Challenge Sankt Pölten byl pro mě ne zcela vydařeným závodem vzhledem k nepříjemné zkušenosti s krvavou příchutí, jež mě doprovázela již od začátku plavání. O tomto tématu je příspěvek níže... Po Sankt Pöltenu jsem si jasně řekl, že musím závodit dále a "prodat" pomyslnou formu, kterou mám. Hned jak jsem se dozvěděl o Challenge Gdansk, neváhal jsem ani chvíli a hned procesoval registraci. Příprava na závod byla víceméně pouze v jednom blokovém týdnu, kdy bylo možné zařadit větší a delší intenzity. Předchozí týden po Pöltenu jsem do tréninku zařadil zejména obecnou vytrvalost bez vyšších intenzit. Byla to jediná cesta, jak tělu dopřát dostatek regenerace po předchozím závodě a zároveň opět zapracovat na tréninkovém zatížení. Další týden jsem poté absolvoval tři klíčové tréninky; jeden z každé disciplíny triatlonu. Jednalo se víceméně o rozvoj speciálního tempa směrem k závodu. Tělo i mysl se postupně připravovala na výkon a v tréninku jsem se začal cítit výborně. Nemalou komplikací byla však distorze kotníku, ke které došlo při úterním tréninku v závodním týdnu. Po vyhodnocení situace jsem přistoupil k vynechání běhu, což se ukázalo jako dobrý krok.

ČTVRTEK (4 dny do závodu)

Na závod jsem se rozhodl cestovat zcela sám, což pro mě bylo další zkouškou. Nemalou pomocí pro mě byla možnost noclehu v pobočce Vienna House Andel´s Lodž, kde jsem si velmi vděčně mohl odpočinout po prvních sedmi hodinách strávených v autě. Triatlon není vždy pouze o závodě, ale i o cestě a někdy se i samotná cesta stane součástí zážitků. Takovým zážitkem byl pro mě právě i nocleh v Lodži. Proměnit starou továrnu v hotel, který na každém metru připomíná umělecké dílo je skvělou myšlenkou a inspirací při cestě.

PÁTEK (3 dny do závodu)

Poslední cesta, již přímo do místa destinace proběhla dle plánu v pátek kdy jsem do Gdansk přijel kolem druhé odpolední hodiny. Následovalo rychlé ubytování v penzionu v těsné blízkosti startu závodu a časná registrace, na níž jsem byl jako jeden z prvních profesionálů. Rychlá obhlídka cílového prostoru i depa byla pro mě již klasickou rutinou. Následoval kratší odpočinek a první běžecké otestování kotníku při proběhnutí si běžecké trati. Zklamáním v této destinaci byla pro mě zdejší kuchyň, kde bylo prakticky nemožné sehnat bezlepkové jídlo.

SOBOTA (den do závodu)

Sobotu jsem pojal již s tradičním programem. Vzhledem k přetrvávající únavě z cesty jsem proto dopoledne zvolil variantu polehávání a pasivního odpočinku. Přes poledne jsem se jel rozjet do lesů, které leží nedaleko Gdansk. Vzhledem k vysokým teplotám se ukázalo, že to byl dobrý nápad jak tělo co nejméně zatížit. Navečer jsem si uložil věci v depu a následoval opět "hon na restaurace", kde vaří bez lepku. Nakonec našel onu jednu, kde měli dokonce i rýži, za což jsem velmi vděčný :-)

NEDĚLE (race day!!!)

Den "D" nastává. Vstávám s komfortní časovou rezervou v 5:30h, snídám bezlepkové pečivo, které jsem si pro tuto konkrétní snídani vezl z Vienna House Diplomat Prague. Balím si věci do batohu a definitivně opouštím ubytování. Mířím do depa, kde nacvakávám tretry a kontroluji materiál. Vše vypadá velmi dobře a tak nic nebrání finálnímu oblékání mého 2XU Propel P:2 neoprenu! Start profesionálů je v 8:00, proto nenechávám nic na poslední chvíli jako minule a v 7:30 se jdu kvalitně rozplavat. Díky teplotě moře hluboko pod 20 stupňů jsou povoleny neopreny a tak by mělo být plavání opravdu rychlé. 10 minut před startem již organizátoři svolávají profesionály a já po poslední zkušenosti jdu na samý kraj startovního pole. Plavecká trať je velmi jednoduchá a první obrátka je až po 710m díky čemuž je velmi pravděpodobné, že se startovní pole do první otočky kolem bóje roztrhá. Startujeme v 8:00 hromadně. Díky dobrému startovnímu postavení se vyhýbám jakémukoliv kontaktu a jedu si svou čáru. Po cca 100m se chytám na pomezí prvního a druhého balíku ve kterém figurovaly jména, která později útočila na pódiová umístění. Cílem bylo udržet balík a zároveň si odpočinout, což se dařilo skvěle. Z vody vybíhám na hranici 25 minut při tempu 1:20/100m.

Po zdařilém plavání ztrácím v depu a bohužel mi díky tomu ucvakl celý "balík". Podstatné je, že vím, na čem jsem nejvíc ztratil, což je pro mě další cennou zkušeností. Cyklistiku rozjíždím opatrně i vzhledem k opravdu teplému počasí. Na pomezí prvního okruhu ze tří se postupně utvoří skupinka zhruba osmi profíků, ve které figuruji i já. Na kole se necítím příliš dobře a tak dávám přednost zadním pozicím této skupiny. Ve vyšších rychlostech mi chybí převody a tenze v oblasti hemstringů a gluteálních svalů mi znemožňuje jít na delší dobu do vyšších výkonnostních zón. Cyklistika vedla po jakémsi městském "obchvatu". Nechyběla ani technická pasáž kolem známé fotbalové arény, proslulá jízda tunelem či dva mosty přes řeku. Díky silnému protivětru bylo postaráno i draftingovou spolupráci, které většina závodníků hojně využívala. Z kola seskakuji po 2 hodinách a 10 minutách na běh již v tropických 35 stupních.

Běžecký úsek na challenge gdansk ve 35 stupních

V běžecké části zkouším rozběhnout plánované tempo, nicméně záhy zjištuji, že je v tomto vedru pro mě nereálné. Proto volím běh čistě na subjektivní pocit aniž bych řešil tempo. Běžecká trasa je situována v místním parku, přičemž se střídá asfaltový povrch se štěrkem. Zhruba polovina běžecké trati je na slunci a naštěstí organizátoři vložili na každý pětikilometrový okruh dvě občerstvovací stanice. Těch vděčně využívám a snažím se do sebe nalít co se dá. Nejradši jsem za houbičky namočené v ledové vodě. Ty mě vždy nejvíce probraly. Využívám také liquid gelů od Enervit, které mi dodaly dostatek glukózy obohacené o kofein při celém běžeckém úseku. Díky tomu jsem podal relativně stabilní běžecký výkon. V běžeckém úseku se mi podařila stáhnout většina závodníků z původní cyklistické skupiny, přičemž zhruba tři kvůli vedru nakonec nedokončili.

Podmínky měli všichni stejné, nicméně subjektivně pokládám svůj výkon za vyrovnaný a s 19. místem jsem spokojený.

Nyní je prostor zapracovat na vyhodnocení první poloviny sezóny a odstranit různé nedostatky, které mě limitovaly. Ve druhé polovině sezóny se těším zejména na Triatlon Most! Ve hře jsou také závody ze série Challenge/Ironman.

Toto je stále jen "juvenilní" fáze mé kariéry a cítím, že zatím jsem odkryl pouze pár karet z mé výkonnostní sbírky. Vše chce čas a trpělivost. Odměnou je dokonalá adaptace organismu na zátěž a tím zaručená vysoká výkonnost.

Challenge Sankt Pölten PRO Race

Můj druhý závod mezi profesionály proběhl v rakouském Sankt Pöltenu coby v závodě Challenge Family. Jak je patrné, závodil jsem skutečně na krev a se svým výkonem jsem vzhledem k této skutečnosti spokojený.

1900m plavání skrze dvě jezera

28:54

90km na kole v jednom okruhu

2:20:46

Závěrečný 1/2 maraton ve dvou kolech

1:15:43

Přiblížení závodu a okolností, které mě zavedly do Sankt Pöltenu.

Více v rozhovoru pro sport.cz ZDE!!!

Ironman 70.3 - Dubai

(První závod mezi profíky)


Porovnat své síly se světovou konkurencí, zjistit aktuální stav výkonnosti a konečně se podívat někam do světa. Tak by se daly shrnout mé ambice směřující k mému prvnímu startu v PRO kategorii na závodě Ironman 70.3 Dubai. Závod v profíkách byl pro mě v mnohém “poprvé”.

  • Poprvé jsem startoval v individuálním závodě za CSG TRI TEAM

  • Poprvé jsem letěl do Dubaje.

  • Poprvé jsem letěl s kolem a ještě k tomu s časovkou.

  • Poprvé jsem závodil v extrémních teplotních podmínkách.

  • Poprvé jsem startoval v profi kategorii.

  • Poprvé jsem v závodě zachoval klid (díky čemuž jsem i dokončil)


A mnohé další….


Vše bylo velmi rychle naplánované. O závodě jsem se dozvěděl měsíc před startem, přičemž onen týden jsem netrénoval kvůli nemoci. V tréninku bylo nezbytné improvizovat a využít motivů, jak se dostat do formy. Bez předchozích pobytů v teple a s nižším nájezdem v základní vytrvalosti byl Dubai velkým otazníkem.


Celý svět se točí kolem Covidu…

Celá akce začala pondělním ránem, kdy jsem díky ochotě mého táty mohl absolvovat předodletový covid test. Počasí v ČR nevěštilo nic dobrého; opět sněžilo a teploty se pohybovaly na hranici nuly stupňů celsia. Zpáteční cesta z IKEM se mi stalo osudným další “poprvé”, nicméně toto poprvé je, doufám, zároveň i “naposledy”. Po cestě domů nedodrželo auto za mnou bezpečný odstup a i díky “ledovce” do mě vrazilo na nebezpečném úseku poblíž Zličína. Byl to jen “ťukanec” v cca 30-40km/h rychlosti, ale po zbytek dne se mi motala hlava v důsledku lehčího opěrkového syndromu. V úterý bylo vše již trochu lepší a tak nic nebránilo odletu...

Na závod jsme letěli z Prahy v úterý odpoledne. Do Dubaje jsme přilétli ve středu po půlnoci místního času, přičemž nás personál letiště ihned hnal na další covidový test. Středa byla poté ve znamení čekání na hotelovém pokoji na výsledky, které přišly až kolem páté hodiny odpolední. Poté obhlídka místa startu lehkým během a seznámení s místními vedry. Táhlé řešení problémů osobního rázu se silně podepsalo na kvalitě spánkového cyklu i celkové připravenosti. Do závodu jsem chtěl ale i tak jít se 100% nasazením.


Čtvrtek, jakožto předzávodní den nás společně s šéfem týmu, Davidem Dobiášem, čekala registrace a vyzvednutí startovních čísel s lehčím vyplaváním v moři. Odpoledne jsme uložili kola do depa a v tu chvíli mi teprve opravdu začalo docházet k čemu se již velmi rychle schyluje. Z naší “české kotliny” jsem z loňského roku byl zvyklý na poněkud chaotičtější organizaci a konkurenci, kterou lze na “půlkách” sčítat na prstech jedné ruky. Zde se na start PROFI kategorie postavilo 62 borců světové výkonnosti. Z postury každého šla vyčíst skvělá forma. Cílem byl focus na každý moment závodu, nevnímat chyby, pořadí…, zkrátka do toho dávat taktické maximum. Proč zrovna taktické? Zejména proto, že teploměr vzduchu při závodě měl vystoupat až k extrémním 40 stupňům celsia. Se závoděním v takových teplotních podmínkách nemám žádné předchozí zkušenosti a tak jsem se snažil přemýšlet nad detaily. Nezbytným prvkem byla hydratace a to pravidelná. Před závodem jsem nejen na popud Davida doplnil solné tablety, se kterými jsem měl dodnes žádnou zkušenost. Bylo mi jasné, že při plavání a na kole se nejspíš neuvařím. Běh byl ovšem otázkou, protože jsem dosud trénovat pouze v České Republice v zimních teplotách. Teplotní rozdíl mezi tréninkem v ČR a závodem v Dubaji činil neskutečných 42 stupňů celsia.


Osobní ambice před závodem:

Plavání: 24 minut

Cyklistika: 2:05

Běh: 1:16:30


Race Day

Vstávání ve čtyři hodiny ráno není ideální. Následuje rychlá snídaně předem nakoupených potravin a hurá místním “pakistánským” taxi na místo startu. Všude panuje tma, kterou prolínají motivační fráze moderátora. Ve srovnání s jinými závody cítím neskutečnou atmosféru. Po zkontrolování věcí v depu přišla pro mě smutná zpráva - plavání pro PRO kategorii bez neoprenu. Této skutečnosti jsem se obával z několika důvodů, přičemž ten hlavní byl, že jsem narozdíl od své konkurence neměl speedsuit. S plaveckým výkonem jsem nebyl nikterak spokojený, polehčující okolností byla absence plavání v tréninku v uplynulých dvou měsících. Depo jsem měl na svůj poměr poměrně rychlé, o to víc času jsem ztratil při zapínání tretry, kde se mi shrnul jazyk. První kilometr cyklistiky - čas do toho dupnout. Rozjíždím odvážně na 350W a předjíždím spolupracující skupinku asi čtyř profíků. Řadím se do vedoucí pozice, přičemž jsem chtěl být ten, kdo udává tempo. To se mi daří a postupně dojíždíme další a další závodníky. Vedle mě se střídají dvě televizní motorky, což je jen další přidanou motivací. Zamávám kameramanovi a pořád držím výkon kolem 340-350W. Postupně se začínáme prostřídávat, což hodnotí všichni pozitivně. Minimálně jeden ital mi dává palec nahoru ať v tom pokračuji. Vše jde celkem v poklidu, dokud se zezadu nevyřítí dvoumetrová “gorila” na časovce od Factoru. Nejsem moc zvyklý, že by mi někdo v závodě začal ujíždět a tak přidávám, řadím se za něj a snažím se ho držet. Výkon se drží zhruba tři minuty na 420-470 wattech. Poctivě jsem držel rozestup nějakých 10-15 metrů, načež jeden z profíků z naší skupiny mě začne předjíždět. Není divu, že měl tolik síly, protože si kvalitně za mnou odpočinul draftingem. Ostatní jej následovali a já poprvé pocítil, že tuhnu. V dálce na dálnici vidím mírné stoupání a proto, i když mi ujeli o nějakých 50m vím, že je v tom kopci “docvaknu”, což se nakonec i podařilo. Od té chvíle sjíždíme postupně další a další borce pod dohledem rozhodčích na motorce, kteří zároveň stihli penalizovat onoho němce, co za mnou hákoval. I v této sestavě dojíždíme až do T2. Cyklistický čas 2:01 při rychlosti 44,7km/h je pro mě velmi pozitivním překvapením. Na běh jsem díky pozvolnější druhé polovině cyklistické části závodu relativně odpočatý, ovšem, již od prvního km mi nejde držet rychlejší tempo, než 3:45/km. Hlava se začíná vařit a já začínám bojovat o dokončení. Měním taktiku a zjišťuji, že po 4 minutách na kilometr bych mohl vydržet celý běh. Zakazuji si přemýšlet o tom, jak rychle proti mě letí čelo závodu. Na osmém kilometru vrážím do lampy a málem padám na zem. Cílem je teď úplně “nezkapat” a proto se na každé občerstvovačce zastavuji a polévám se vším, co je k dispozici. Soustředím se pouze na sebe, neřeším kdo mě předběhne a to mi umožňuje doběhnout v čase 1:24 běžecký úsek.


Svůj výkon hodnotím pozitivně. Podal jsem své maximum, byť se na výsledku podepsalo slušné kvantum faktorů. Na to se však nikdo neptá. V umístění mezi profesionály zastávám 45. příčku, na kterou jsem klesl až ve finální, běžecké části závodu. Největší překážkou pro mě bylo extrémní teplo na které jsem nebyl zvyklý. Do dalšího klání bude jistě vhodné pořídit speedskin, déle se aklimatizovat v místě závodu. Závod byl pro mě vstupem do profesionální sportovní sféry a mým cílem není nic jiného, než svůj výkon zlepšovat v nadcházejících závodech, ať už série Ironman či např. Triatlon Most.


Děkuji všem za podporu, které si velmi cením! Na místě zejména Davidu Dobiášovi (kterému zároveň gratuluji k pokoření pěti hodin!!!) i Pavlíně Vargové.


Výsledné výkony:

1900m plavání: 28:05

91km cyklistiky: 2:01:50

21,1km běh: 1:24:25

Výsledky: https://www.ironman.com/im703-dubai-results


Chvíle, které opravdu prověří, zda to myslíme se sportem vážně...

  • Můj pohled na situaci

  • Nové příležitosti

  • Způsob tréninku při světové pandemii

Koronavirus nám doslova uzavírá svět před očima a na internetu se to neustále hemží diskuzemi na všemožná témata ohledně pohledů a názorů na situaci. Nebudu rozebírat negativa, protože s tím nic moc nelze udělat. Na čem ale lze jednoznačně zapracovat, je jednak sám na sobě, na své vůli, na svém odhodlání a mnohých dalších vlastnostech.

Jak by měl být vedený trénink dle mého pohledu...

Pandemie nabírá na obrátkách a je mnoho spekulací, kdy teoreticky může být po všem. "Po všem", ze sportovního pohledu znamená i uskutečnění plánovaných nebo odložených závodů. K tomuto dni nemá nikdo moc jasno, přičemž spekulacím, že v květnu vše vymizí, nedávám moc velikou naději. Reálně by se tak dalo uvažovat o červenci-srpnu, kdy se náš život vrátí nejspíš do normálu.

Ovšem...

Co do té doby?

Bylo mnoho plánovaných závodů a prakticky každý trénoval celou zimu podle termínu svého prvního "A závodu". Nabízí se mnoho tréninkových postupů.

Mýma očima nahlížím na situaci, kdy je lepší z tréninkových ANP intenzit ubrat, poněvadž "brod" (závody) je ještě daleko. Vraťme se tedy k budování aerobní kapacity, k čemuž nám nahrává několik pozitivních faktorů:

1) Venku se otepluje, což víc než pobízí k najíždění kilometráže na kole.

2) Pohyb při nižších intenzitách nevyčerpává imunitu, naopak ji posiluje, díky čemuž je organismus odolnější.

Neměli bychom ovšem opomenout ani udržování rychlosti, k čemuž nám pomohou kratší úseky, např. 10x30" nástup s pěti minutovým vyjetím v zóně II.. Víceméně, totéž platí i při běhu, kde je vhodné zařazovat volné aerobní běhy se střídáním tréninků např. se zařazenými rovinkami či kratšími kopci. Kvůli uzavření bazénů není možné plavat, nicméně, polehčující okolností je, že tyto podmínky mají v ČR prakticky všichni stejné. Jako dobrý substitut plaveckých tréninků se tak nabízí tahání gum, čímž lze udržet alespoň "hrubou sílu". S přihlédnutím k ideomotorickému tréninku nemusí ani sportovec plavecky vyjít z " plavecké formy".

Jsme ve jménu všech kolem nás odkázáni sportovat individuálně a tímto i děkuji všem, co tento princip dodržují. Motivaci lze doslova sbírat i jinými způsoby, než skupinovým tréninkem. Aplikace https://www.strava.com/ nabízí mnoho segmentů, ať už cyklistických, nebo běžeckých. V nich se lze virtuálně srovnávat s ostatními, což může být pro mnohé zábavou i motivací zároveň. Pokud má sportovec trenéra, je jeho povinností dohlížet nad smysluplným tréninkem přizpůsobeným situaci. V neposlední řadě by měl trenér zastávat i roli coache v těchto časech. Trénujme chytře, trénujme venku a minimalizujme kontakt s ostatními - je to v zájmu nás všech. Jedinou cestou není se zavřít doma na trenažéru a potit kilometry, když je venku skvělé počasí na jakýkoliv venkovní sport.

Pakliže si nevíte rady, neváhejte mi napsat o tipy, jak profitovat z tohoto období.

Díky větším časovým možnostem je tak i ten pravý čas začít systematicky trénovat.

Blog

Bomby už od začátku roku!

Sparta! Nová parta!

Od letošní sezóny budu nově reprezentovat červené barvy elitního týmu AC Sparta Praha Cykloakademie, který o sobě dává znát zejména v cyklistice. Díky podpoře Jirky Siváky, které si moc vážím, budu Spartu reprezentovat i v triatlonovém poli, přičemž se objevím i na MČR v časovce jednotlivců do 23 let.

Křivka výkonu stoupá, avšak "ukázaná platí"!

Vzhledem k tomu, že je teprve únor, mám možná i paradoxně nejlepší formu, kterou lze jednoznačně potvrdit "mikoušovským rčením" - Ukázaná platí! Onou ukázanou myslím např. zaběhlé osobáky z plného tréninku na 1000m, 1500m i nově 5km na silnici a to s razantním zlepšením. Není tomu jinak ani na kole, kde se hranice výkonnostních zón neustále posouvá díky vzrůstajícímu FTP. V polovině února jsem si v rámci plaveckého testu zaplaval 2025m s následným výlezem za 24:35 (T: 1:13/100m), což svědčí, že bych 1900m měl zvládnout v otevřené vodě s přehledem pod 25 minut, realita však v závodě potvrdí, co jsou fakta! Spojnicí celého progresu je konzistentní trénink, jež dodržuji de-facto od října loňského roku. Díky tomu mi stoupla absolutní výkonnost ve všech směrech, aniž bych "extrémně" trénoval. Paradoxně odpočívám snad někdy i více, než když jsem trénoval pod trenérským vedením. Být sám sobě trenérem mi zatím svědčí a musím si teď zaklepat, poněvadž doufám, že své šéfování udržím i nadále v progresu.

Zadar - poloviční premiéra s taktikou "all out"

Debut na středním triatlonu - Zadar Half triathlon se blíží. Již půl roku o závodě přemýšlím a rozhodně mě nenechává chladným, ba naopak. Snažím se již teď připravit už po mentální stránce tak, abych úspěšně zahájil svou cestu za potencionální pro-kariérou, na kterou stále pomýšlím. Vše ukáží následující dva roky.

Czechman - není prostor už na žádné chyby

Přesně tři týdny po Zadaru se koná neoficiální MČR ve středním triatlonu na jehož startovní listině již nyní září jména mnoha TOP závodníků. Věřím, že v závodě prodám vše, co po tento půlrok trénuji. Co dodat jiného, než jen, že "ukázaná platí". Více si řekneme po závodě, zda se tajné ambice splnily, či nikoliv.

Díky všem za podporu - další zastávka: Palestra Kbelská desítka

Kdy "utnout" trénink

Sportovní trénink má své zákonitosti, stejně tak jako samotné plánování. Ne vždy je ale cíl tréninku splnitelný. Právě na tom se podepisuje stav způsobený např. únavou, přepětím apod. Každý trénink by měl mít jasně definovaný cíl - co rozvíjíme. Od toho se rozvíjí i proces plánování tréninků v jednotlivých mezo i mikrocyklech.

Nejprve si charakterizujme následující pojmy:

Přepětí = akutní stav únavy, který obvykle vyřeší zařazení kratšího odpočinku...

Přetrénování = chronický stav únavy často způsobený zanedbáváním odpočinku...

Zpátky k věci. Jako příklad si uvedeme následující běžecký trénink:

2km rozklusání v zóně 2strečink3x100m rovinka10x100m2km vyklusání

Zdá se to jako triviální trénink u nějž chybí zásadní prvek - interval odpočinku. Ten udává de facto celý směr tréninku. Je obrovský rozdíl, když poběžíme 10 x 100 metrů s odpočinkem 3 minut mezi a 10 x 100 metrů s odpočinkem 15 vteřin. U každého z těchto příkladů rozvíjíme jinou schopnost.

  • 10 x 100m s odpočinkem 3 minut rozvíjíme rychlostní schopnosti. Tělo se dokáže kvalitně zotavit a po třech minutách je připravené na stejně kvalitní interval.

  • 10 x 100m s odpočinkem 15 vteřin rozvíjíme rychlostní vytrvalost. Odpočinek je natolik malý, že tělo nedokáže efektivně utilizovat laktát.

Dalším opomenutým prvkem je intenzita, která je dána stupněm vynaloženého úsilí, rychlostí a celkovým objemem. Předpokládejme tedy, že při výše uvedeném tréninku jsme šli sérii s dlouhým odpočinkem v maximálním úsilí (RPE 10) a sérii s krátkým odpočinkem v submaximálním úsilí (RPE 8).

V případě tohoto tréninku je vhodné ukončit trénink, pokud atlet není schopný udržet požadované/nastolené tempo ve zbylých úsecích.

Jak tedy poznat, že je vhodné trénink ukončit?

Ke zpětnovazebným informacím nám pomáhá sběr dat, ale i vlastní pocit. Data nám mohou jasně ukázat, že nejsme schopni udržet požadovaný plán tréninku, tedy např. tempo, či tepy. Na druhou stranu nám pocit značí subjektivní informace z tréninku - jak se cítíme. Pokud se shodují data s pocitem, je vhodné trénink ukončit, poněvadž rozvíjíme zcela rozdílné schopnosti, či zóny, než bylo plánováno.

Graf: Atlet I.

Pro příklad se podívejme na uvedený graf. Cílem tréninku bylo běžet v tomto případě v zóně 2 dlouhý běh. Sportovec nebyl schopný udržet požadované tepy, ani rychlostní zóna neodpovídala zóně 2. Z tohoto důvodu byl trénink zcela správně přerušen. Z grafu lze vyčíst vzrůst tepů na požadovanou hodnotu, které ovšem postupně klesají souběžně s tempem. Vlivem únavy také vzrůstá kadence - zkracuje se délka kroku. Graf nám ovšem nenaznačuje pocit sportovce.

Trénink je tedy vhodné ukončit:

  • Když nelze udržet požadované tempo/intenzitu.

  • Když není splňován tréninkový cíl.

  • Špatný pocit není důvodem k ukončení - k tréninku patří míra únavy.


Pavel Wohl8.12.2019

Trenérem sám sobě...

Po mnoha "pádech a zmrtvýchvstání" jsem se rozhodl postavit se sám na své nohy a mít čistou zodpovědnost za své úspěchy a prohry. Znám sebe sám nejlépe a věřím tomu, že v kombinaci s teoretickými znalostmi si mohu být kvalitním trenérem. Vše má ale i svá rizika; člověk často nevidí ony věci, kterých si může všimnout i u svých svěřenců. Začal jsem proto věřit víc datům a plánovat svůj trénink v programu TrainingPeaks. Věřím tomu, že víc pohledů na proces mi dá efektivnější zpětnou vazbu, než "pouze" tepovka a zdravý úsudek. Mohu snáz předpovídat dopředu formu a postupně ji budovat k vysněnému cíli, což je silnou zbraní.


Již po prvním měsíci spolupráce sám se sebou mám výsledek.

Co se skrývá v mém 1/2 martonském debutu?

Koncem října jsem se v Braníku postavil na 1/2 maratonskou trať na které se jednal o můj debut na této distanci. Nevěděl jsem co čekat, ale výsledek byl velmi překvapivý.

Na svém facebooku jsem napsal:

Vždy jsem rád avizoval své cíle a závodní predikce dopředu. Vyhnul jsem se tomu před svým 1/2 maratonským debutem, ke kterému jsem si vybral Podzimní 1/2 VŠ ligy v pražském Braníku a o to větším překvapením byl výsledek. Jelikož je podzim a příprava sotva začala, stačil jsem se připravit jen s pomocí klusů v ZV a některých tréninků na dráze. Tempovým tréninkům v ANP jsem se vyhýbal a tak bylo otázkou, jak udržím běžet 21,1km na prahu. Celý závod byl překvapením nejen pro mě. Systém start-cíl nebyl plánovaný, ale od začátku jsem se cítil komfortně a tělo akceptovalo nastolené tempo na ANP. Od začátku závodu jsem si na soupeře vytvořil náskok a tak jsem zbytek závodu bojoval sám proti sobě. Celý závod jsem držel konstantní tempo při ustálených tepech a tak se mi vyhnuly i předem očekávané kilometry větší krize. Do cíle jsem přibíhal se značnou rezervou, protože cílem závodu nebylo experimentovat, ale dostat se do cíle v rámci své půlmaratonské premiéry. To, že jsem zvítězil už byla jen třešnička na dortu, ovšem cílový čas 1:16:24 a rekord trati jsem opravdu nečekal! K výsledku mi pomohlo stabilní tempo při stabilní kadenci na stabilních tepech. Potvrdil jsem si, že když chce hlava, tak chce i tělo a nemusí být kolem ani stovky fanoušků, kteří nás ženou vpřed :-) Nemohu se dočkat příští sezóny, kdy přesedám na dráhu středního triatlonu! Před tím vším ovšem musím přežít Velkou kunratickou, která mě čeká za 14 dní...

Závod v číslech:

Vzdálenost: 21,1km

Oficiální čas: 1:16:24

Tempo: 3:37/km

Kadence: 85rpm

Tepy: ANP +/- 1

5km: 17:53 / 10km: 35:59 / 15km 54:04 / 20km: 1:12:26

Děkuji za podporu Atletika SC Radotín Radotín Project a organizátorům za kvalitní závodní servis!

Oficiální výsledky:

https://www.vaseliga.cz/…/podzimni-pulmaraton-vasi…/vysledky

Reportáž ze závodu:

https://www.vaseliga.cz/clanek/podzimni-krasa-kolem-vltavy

Závod na Stravě: https://www.strava.com/activities/2823327196/overview