Euro TRI Roadtrip 2022

InstagramFacebookLink

Hlavní partneři nejen této akce:

Mistrovství Evropy + Zadarhalf triathlon

To nejlepší a největší na závěr sezóny :-)

Mistrovství Evropy ve španělském Bilbau, kde budu reprezentovat Českou republiku a následný Zadarhalf triathlon. Tyto závody spojuje 6000km dlouhá a náročná cesta, za podpory mých sponzorů.

Nabízím Vám jedinečnou možnost nahlédnout do zákulisí takových akcí. O všem, co mě po cestě přistihne, budete vědět jako první. Jak budu řešit dopravu, kde budu spát, jak se budu tréninkově připravovat na největší traitlonovou akci mé dosavadní kariéry? Jaké tréninkové motivy jsou skutečně efektivní? Buďte při tom!

Sledujte mě na mých sociálních sítích, ať vám nic neunikne!

InstagramFacebookLink

Úvodem...

Nemám s sebou žádný support, manažera, mechanika, fotografa a ani kameramana... Zato za mnou stojí parta skvělých Mistrů svého řemesla z Frydl Servisu a BAXI. Triatlon je tvrdý a individuální sport, který prověří vaše volní vlastnosti. Není to pouze o závodění, ale i o příběhu této cesty. Je to o překážkách, emocích, překonávání sebe samého, shánění si sponzorů a partnerů... Samotný trénink je za mě tou největší odměnou už jen díky tomu, že můžete trénovat. To, co mi však tento sport dává, jsou velmi cenné kontakty, svěřenci, vazby, přátelství a další motivace, že si každý z nás může vybrat svou cestu a jít si po ní ať se zdá na první pohled šílená...

S triatlonem jsem začal v roce 2016. I když mi podmínky a zdravotní potíže počátkem mé kariéry vše hodně znepříjemnily, rozhodl jsem se stejně pro tuto cestu. Abych nesázel pouze na sport, začal jsem v tomtéž roce studovat vysokou školu. V životě je nejdůležitější mít "backup" a nesázet všechny karty jedním směrem. Proto jsem založil svou tréninkovou skupinu, studoval a zároveň připravoval své tělo na přechod z krátkého triatlonu na ten dlouhý... A o čtyři roky později startuji na svém prvním Mistrovství Evropy v triatlonu a plním si své cíle, jež jsem si vytyčil.

Hlavní partneři nejen této akce:

Vždyť je to jen tudy 2000km :-)

Bilbao je daleko jako dvě cesty do chorvatského Zadaru

Obhlídka běžecké trati závodu v Bilbau

Dva dny do závodu - teď už je hlavní pouze odpočinek a dobré naladění...

Čtvrtek byl ve znamení registrace a prohlídky různých zákoutí Bilbaa. Místí se zde historická architektura s tou moderní. V rámci udržení míry aktivační úrovně připravenosti na zatěž proto i ve čtvrtek zařazuji "lehčí" běžecký trénink - konkrétně 6x600m ve speciálním tempu závodu. Na registraci se setkávám s Honzou Tománkem, který se dopoledne volně rozběhával na běžecké formuli v tempu 3:20/km. Honza je zkrátka jiná liga :-)! Na nic nečekám a připravuji kolo na závod, ať v pátek nemusím nic řešit. Vzhledem ke startu závodu v 15 hodin se mi posouvá celý režim o 1/2 dne, na což nejsem moc zvyklý. Většina závodů startuje nejpozději v 11 hodin. Proto je to pro mě relativně novou situací. Večeřím čínské nudle přímo v hotelu. Jídlo jsem testoval již předešlý večer a tak mám jistotu dobré tolerance. Poslední noc je pro mě vždy těžká, kdy zkrátka nejde úplně vypnout již lehce aktivovaný sympatikus, který se připravuje na "boj". Nicméně, 7 hodin spánku před závodem je velmi blízko mému předzávodnímu spánkovému rekordu. Ráno balím celé auto po mé osvědčené "toastové" snídani vyklízím hotel a jedu do garáže ke startu. Od rána prší a tak je již teď jasné, že podmínky, zejména při cyklistice nebudou vůbec lehké. Finálně připravuji kolo a foukám své Cadex Wheels na 6,8 barů. V depu potkávám Kubu Langhammera a další borce. Mezi uzavřením dep a samotným startem jsou čtyři hodiny. Taktika je proto jasná. Udržet se v teple a dostat do sebe lehčí "oběd". Kavárna u Gugenheimového muzea to jistí.

Závod a jeho průběh

Před startem jsem se bohužel nestihl ani rozplavat. Vstup do vody uzavírali už 20 minut před startem. Volím proto variantu kvalitní mobilizace kloubů na suchu. Plavecká trať (1900m) vedla v říčním kanále, kde se mísila voda z řeky a moře. Plavalo se nejprve proti proudu a pak zpět po proudu. Říční tok moc netekl, tudíž nebyl znát větší odpor vody při plavání na první otočnou bójku. Start byl velmi rychlý a ku mé smůle jsem se nestihl chytit v první skupince, která se odtrhla na druhé straně startovního pole. Na startu bylo 18 mužů kategorie ELITE. Ve vodě jsem se pohyboval ve skupince mezi 11. a 18. místem. Většinu plavání jsme plavali bok po boku s Kubou Langhammerem. Trochu mi to připomnělo letošního Czechmana, kde jsme plavali celých 1900m spolu.


Kolo uložené v depu. Startovní číslo 13! (6013)

Na kole jsem v Bilbau letěl průměrnou rychlostí 38,1km/h (elevation gain 1030m na 82km)

Bez Frydl Servis a BAXI bych do Bilbaa neodjel. Děkuji za podporu!!!

Mistrovství Evropy - Bilbao, Španělsko

2000km v autě a dva dny. Taková je cesta do Bilbaa, na kterou jsem se vydal v sedm hodin SEČ. přesně týden před startem závodu, tedy v sobotu 17. září. První den cesty byl ve znamení "all out", tedy dojet kam to půjde a nechat si na neděli již komfortnější vzdálenost. Po komunikaci para-triatlonistou, velkým borcem a kamarádem Honzou Tománkem, který shodou okolností jel na tentýž závod také v sobotu jsme se domluvili na podobné cestě. Po 1200km v autě přespávám ve francouzském městě Clermont-Ferrand, kde se s Honzou setkáváme na společné večeři. Následovalo přespání v "low-cost" hotelu a ráno odjezd směr vysněné Bilbao. Průjezd Francií byl nádherný - střídaly se všechny možné druhy krajiny, přičemž zejména v oblasti okolo Lyonu byly nádherné kopce a malebné vesničky, kde si dovedu představit nádherné podmínky třeba pro cyklistiku. Na jihu Francie převládaly zejména roviny. Změna byla přejezdem do Španělska, kde oplývalo celé Baskitsko kopcovitou krajinou, kde se mísila středomořská flóra s tou nitroevropskou.

Pro ubytování v Bilbau jsem původně volil spaní v autě, nicméně nakonec vyhrála varianta noclehu v levném Ibis budget hotelu, abych měl alespoň základní podmínky pro přípravu na závod. V neděli odpoledne jsem se tedy ubytoval a jel jsem obhlédnout Bilbao a blízké okolí. V podvečerních hodinách jsem si proběhl celou běžeckou trasu v rámci klusu po dvoudenní cestě. Co mě překvapilo, byly zdejší gastro podmínky. Španělé zde nemají moc "restaurací", které známe od nás. Obědvají formou lehkého oběda "tapas", což není úplně optimální forma stravování pro sportovce. Po několikahodinovém hledání jsem nakonec našel restauraci v obchodním domě, kde vařili italskou kuchyni, na kterou jsem zvyklý. V pondělí jsem si jel projet část cyklistické trasy, které jsem se obával nejvíc. Moc rovin v Baskitsku nenajdeme a jinak tomu nebylo ani na trati cyklistiky ME. Právě cyklistice jsem chtěl podřídit i závodní taktiku, kdy jsem přesně plánoval watty daných úseků závodu a chtěl jsem tak využít konkurenční výhody oproti soupeřům. Následný plavecký trénink jsem absolvoval v krásném bazénu na kopci s výhledem na celé Bilbao. Celá příprava na samotný závod probíhala poměrně poklidně až do noci z úterý na středu, která mě zcela odrovnala. Uprostřed noci mě totiž vzbudil cigaretový kouř, jehož jsem měl plný pokoj a ventilace sem naháněla další a další. Celou situaci nešlo vyřešit, protože i po přesunu na jiný pokoj došlo ke stejné situaci. "Kultivovaní" spoluhosté si zkrátka řekli, že nechtějí, abych to měl tak lehké :-). Další den jsem se proto odstěhoval do jiného ubytování a nechtěl jsem už opravdu nic riskovat, proto volím čtyřhvězdičkovou jistotu v centru města. Výhodou je, že to je blízko na start a také garance komfortu a klidu posledních nocí před startem.

Středa byla krom stěhování i ve znamení absolvování specifických intervalů přímo na trati závodu. Jakožto triatlonista i trenér zastávám tréninkové metody, které co nejvíce simulují reálnou závodní situaci. Volím proto variantu tréninku, při které dojedu autem pod dva klíčové kopce závodu a následně na nich absolvuji cyklistický trénink. Jednalo se konkrétně o 3x6 minut v závodních wattech na každém z kopců. Zároveň jsem si autem projel i celou trať a věděl jsem přesně, co mě čeká. Ladící finální plavecký trénink se sparingem a aquatlonistou Šimonem Koblížkem mi dodal sebevědomí ve vodě.

Projetí trati cyklistiky

Při registraci jsem si prošel i ty nejhezčí zákoutí Bilbaa.

Cyklistika byla v Bilbau kapitolou sama o sobě kvůli neustálému dešti v průběhu většiny závodu. Prvních cca 40km bylo ve velkém dešti. Z Bilbaa se jel jeden okruh, přičemž prvních 20km bylo po mírné rovině, pak následoval první velký kopec srovnatelný s "Řevničákem". Druhý kopec byl na cca 55. km a měřil 9km s mírnějším sklonem. Hned na začátku cyklistiky jsem se snažil brzdit svůj výkon. Mým cílem bylo "komfortně" ujet celému druhému plaveckému balíku, což se mi podařilo a po cyklistice jsem si vytvořil solidní, cca 7 minutový náskok na pronásledovatele. Přede mnou byla zhruba 5 minutová mezera a já jsem věděl, že není moc šancí se posunout na přednější pozice. Po kole seskakuji na 11. místě a v prvním okruhu, cca 7 minut za mnou spatřuji Kubu Langhammera, který kvůli potížím s achillovkou při běhu vzdává. Běh mě v samotném centru Bilbaa dost bolel. Neběželo se mi moc dobře, vzhledem k promrznutí v cyklistické části a končím s 10 minutovým odstupem na medailové umístění na 11. místě. Svého výkonu si vážím zejména proto, protože to je nejmenší rozdíl v takto velkém závodě od pódiového umístění. Po závodě se promrzlý jdu cca 3km směrem k prvnímu depu a co nejrychleji odjíždím, protože tento den byl opravdu náročný. Po cestě čistím kolo vapkou na pumpě a přespávám v hotýlku cca 30km od Bilbaa.

Off to Zadar

Dalších 2000km v autě mě dělilo od destinace mého druhého TRI závodu v chorvatském Zadaru. Cesta vedla přes celou Francii okolo pobřeží, následně Monaco, Itálii, Slovinsko a část Chorvatska. Díky mé skvělé sestřenici jsem měl tu čest přespat v Monte Carlu, kde bydlí. Těšil jsem se proto celý den na svou cílovou destinaci, jež byla zhruba 1000km daleko od Bilbaa. Kdo zná pozávodní spánek, tak mi jistě potvrdí, že se moc dobře nevyspí. Mé hodinky mi naměřily 3:30h, což je víc než málo při přihlédnutí celodenní cesty v autě. Nicméně jsem si řekl, že při sebemenších náznacích únavy hned zastavuji. Nakonec jsem musel 2x zastavit kvůli únavě a ve večerních hodinách po průjezdu částí Španělska a po projetí celé Francie přijíždím do Monaca. Připadal jsem si tam trochu jako "opice v civilizaci", protože na každém rohu jsem potkával ty nejluxusnější vozy, které jsem kdy viděl... Monaco je propletené malými uličkami a tak byl docela očistec najít místo mého noclehu. Ještě větším očistcem bylo nalezení parkovacího stání. Odměnou byla však noc plná kvalitního spánku. Ranní klus skrze celé Monaco byl pro mě nezapomenutelným zážitkem. Kasína, drahá a nepraktická auta a kýč. Triatlon mě naučil se dívat na věci podle mých měření. Auto vybírám podle toho, kolik kol se do něj vejde... :-)

Střípky z Bilbaa...

Večeře s Honzou Tománkem po cestě do Bilbaa

Bilbao - běh. 1/2 maraton vedl kolem řeky centrem města.

Optimistická vzdálenost do Bilbaa

Najít v Bilbau místo, kde vaří "normální" jídlo a nemají pouze tapas, je nadlidský výkon.

Nutriční strategie pro ME BILBAO

PLAVÁNÍ: 23g sacharidů 10 minut před plavánímCYKLISTIKA: 184g sacharidů ve formě gelů smíchaných s 500ml vody. 20g sacharidů ve formě nápojeBĚH: 110g sacharidů ve formě kofeinového gelu při běhu.Důvěřuji značce Squeezy sport nutrition

Monte Carlo

Zhruba 9km klus skrze centrum Monaca bylo zážitkem. Kasína, jachty, drahá auta jsou v Monte Carlu denním chlebem. Vzhledem k následujícímu sobotnímu Zadarhalf triathlonu jsem nemohl úplně vypustit fyzickou aktivitu. Proto jsem vložil tento klus, který urychlil mou regeneraci a zároveň jej spojil s nezapomenutelným zážitkem.

Raději něco praktičtějšího, kam se vejde alespoň kolo :-)

Trasa formule 1 f Monte Carlu

Z Monaca jsem pokračoval dále skrze celou Itálii. Jelikož jsem měl ještě den navíc k dispozici, rozhodl jsem si rozložit posledních cca 1100km na dvě cesty. Po průjezdu většiny Itálie přijíždím do Monfalcone, což je městečko prakticky u Slovinských hranic. Ubytování jsem si zařídil v nějaké vilce. Ital, co mě ubytovával byl trochu blázen, protože místo uvítání mi hned začal ukazovat granáty a vojenské rakety z války. Jeho dům prý sloužil jako úkryt... Po chvíli rozhodování jsem se nakonec rozhodl využít poslední noc k tomu, co jsem měl v plánu po celou dobu tripu. Přespal jsem v autě na pláži a rozhodně jsem se nepřipravil o kvalitní zážitek. V noci se strhla taková bouře, že kolem auta padaly stromy a když jsem si chtěl v noci odskočit, brodil jsem se po kolena ve vodě. Nicméně, ráno v podobě krásného východu slunce stálo za to.

Nakoupil jsem snídani a jel posledních cca 500km do finální destinace, kam jsem se tak těšil. Luxusní Falkensteiner resort u městečka Petrčane nedaleko Zadaru nabízel luxus, který jsem si víc než zasloužil a konečně jsem mentálně po necelých dvou týdnech dokázal mentálně vypnout. Skvělé jídlo, slunce, moře a hlavně má partnerka Anička, která onen úterní večer přiletěla do Zadaru. Vše bylo tak jak má být a já se začal těšit na sobotní závod, kde jsem chtěl zaútočit na vítězství.

Italské ráno

Vše je v pořádku :-) Rodina je pohromady a nic nebrání útoku na chorvatské vítězství

Zadarhalf triathlon - race day

Děkuji každému, kdo se dočetl až sem...

Po loňském závodě v Zadaru jsem chtěl vylepšit své třetí místo o které jsem loni bojoval až do posledních kilometrů. Věřil jsem si tentokrát na mnohem lepší výsledek, protože není lepší způsob zakončení sezóny, než zvítězit. Na start se postavilo několik profesionálů, včetně kompletní chorvatské špičky v čele s Ironmanským rekordmanem Andrejem Visticou, který byl favoritem závodu. Na brífingu před závodem byl představován jako suverénní favorit, nicméně jsem věřil, že je i on porazitelný, pokud mi závod sedne.

Výživa připravena

Doplnit squeezy gelem energii před startem

Start závodu byl naplánován na 9 hodin ráno. Na snídani jsem šel proto již před sedmou hodinou. Snídám ověřenou formu snídaně - toasty. Poté jdu na pokoj dopřipravit věci a mířím do depa. Ku mé smůle se při mém příchodu do depa spustil takový déšť, že jsem byl během chvíle promočený až na kůži. To mě přeci nemůže nijak rozhodit a pokračuji v mých zajetých předzávodních rituálech. Vše je nachystané a míříme na místo startu. Oblékám neopren, beru si předzávodní glukózů - squeezy gel. Jdu se kvalitně rozplavat s cílem být co nejlépe aktivovaný. Tušil jsem, že v plavání mohu být hodně vepředu a proto nic nechci nechat náhodě a vytvořit si "komfortní" náskok. Na start se připravuje zhruba 15 profesionálů a s výstřelem z pistole se vrháme do vody Jaderského moře. Hned od začátku plavu tempem okolo 1 minuty na 100m a daří se mi odtrhnout se od zbytku startovního pole. Nikoho za sebou necítím a tak tuším, že se má taktika daří plnit. Po obrátce na první bójce vzdálené cca 400m kontroluji svůj náskok, který tvořil zhruba 15m. Ten se mi daří držet až do cíle plavecké části, kde trochu kvůli vlnám zvolňuji. Mezitím se za mnou vytvořila skupinka čítající všechny favority závodu. Rychle běžím do depa, beru helmu, přehazku a letím na kolo na které skáču na čele závodu. Hned na začátku mě předjíždí favorit závodu Vistica, kterého se hned chytám. Chorvat se toho nebojí a na prvních kilometrech cyklistiky se na wattmetru objevují čísla okolo 400W. Ještě s druhým chorvatem Domačičem vytvoříme silnou trojici. Zbytek profesionálů se nám podařilo odtrhnout a tak začínám taktizovat. Na 7. km se ujímám vedení ve snaze otestovat formu Vistici. Zjišťuji, že je na tom cyklisticky skvěle a přehodnocuji původní "únikovou" taktiku na spolupráci. Mezitím se odpojil Domačič, který neudržel námi nastolené tempo a já využívám zkušeností Vistici a držím se po většinu závodu za ním. Samozřejmě s pravidly závodu - s odstupem 12m. Cyklistikou proletíme ve velmi rychlém čase 2:04. Převýšení bylo okolo 700m, což je solidní výkon. Při seskakování z kola přede mnou Vistica padá a já zastavuji, abych mu pomohl. Zvedám jeho kolo a ptám se ho, zda je v pořádku. Vypadal ok, tak nic dál neřeším. Mohl jsem běžet rovnou do depa a využít jeho pádu, nicméně hodnota "fair-play" má pro mě vždy přednost.