2017

Novinky 2017

Plány a cíle pro sezónu 2018

Systém a stanovy jsou klíčovými faktory fungujícího procesu. Tvrdí se, že není podstatné jaký systém je provozován, ale podstatné je jaké má výsledky.

Prvně bych rád představil své cíle, respektive své limity, které bych chtěl pokořit na certifikovaných tratích v plavní, na kole, či běhu. Limity zároveň spadají i pod reprezentační kritéria.

Plavání

400m: 4:29,9/50m bazén

800m: 9:39,9/50m bazén

1500m: 18:29,9/50m bazén

Kolo

TT 20km na okruhu: 29´

Běh

5km 15:55 - 400m dráha

16:20 - silnice

10km 34:20 - 400m dráha

34:30 - silnice

Triatlonové cíle - viz. projekt T5


Filozofické slovo na závěr...

Velmi mě těší podpora všech. Jsem přesvědčený, že žádný cíl není nereálný pokud si ho hlava umí představit. Sport pro mě představuje stále větší skutečnost, že není jen o těle, ale zejména o lásce k němu samotnému. Jen s dobrým srdcem lze předvést maximum, protože když něco člověk miluje, dá tomu vše.

Krásné svátky všem!

20.12.2017

Únavová zlomenina neminula ani mě

Od počátku mého pohybu mezi triatlonisty slýchávám, že někdy měli, či mají Únavovou zlomeninu. Bohužel se tento pomalu rozrůstající fenomén mezi sportovci, zvláště potom mezi běžci nevyhnul ani mně.

Nejprve shrnu, co vlastně Únavová zlomenina je

Únavová zlomenina, či anglicky Stress fracture je typ zlomeniny, či v lepším případě narušení kosti vlivem přetížení. Nejčastěji postihuje běžce, ale také všechny sportovce, kteří přemáhají při výkonu činnosti DK. Vlivem nepřiměřené zátěže se na kosti začnou objevovat malé prasklinky, které se nestíhají často hojit. Bolest je zpočátku cítit jen při pohybu, ale leckdy v pohybu přímo neomezuje, tak jí často sportovec nevěnuje tolik pozornosti. Poté se začne objevovat i při chůzi, či v klidové poloze těla. Uvnitř kosti vznikne jakýsi otok, který je vidět v prvních týdnech jen na Magnetické rezonanci, později je možné spatřit Svalek kolem kosti i na rentgenu. V horších případech kost úplně praskne.

Jak to začalo u mě...

Po triatlonové sezóně jsem měl přestávku, cca 3 týdny v září. Počátkem října jsem přestoupil k nové značce běžeckých bot. Pod vedením trenéra jsem systematicky a vyváženě trénoval. Dali jsme si za cíl zvládnout do konce roku všechny reprezentační limity, tzn. v plavání, v běhu i na kole. Trénink proto byl od druhé poloviny října v lehce vyšších intenzitách, než je na tuto dobu nutné. Běhal jsem 2x týdny na dráze, ale nešidil jsem žádný z prvků (ABC, volný klus, RRR, vyklusání...). První bolest v tomto místě jsem pocítil paradoxně na plaveckém bloku v Rumburku, kdy jsem šel po 3 dnech intenzivního plavání lehčí dynamickou sérii na dráze - nedoběhal jsem jí kvůli palčivé bolesti v oblasti 4. Metatarsu na noze (Prsteníček). Nicméně další den bolest úplně pominula a za 2 dny jsem mohl jít klus, aniž bych o nějaké bolesti věděl. Bolest jsem pocítil až o 3 týdny později při jednom tréninku na dráze. Ten jsem z těchto důvodů nedoběhal. Zbývaly pouhé 2 týdny do klíčového závodu na kterém jsem chtěl limit zaběhnout. Nicméně se bolest začala projevovat i při chůzi, z počátku málo, ale o to víc po každém běhu. Nevěnoval jsem tomu přílišnou pozornost, protože jsem se domníval, že se jedná pravděpodobně o přetížené šlachy, či otlak z boty. Nohu jsem aktivně protahoval. Avšak po více jak týdnu přetrvávající bolesti jsem se rozhodl jít na rentgen. Na snímku nebylo kupodivu nic patrného.



Den závodu

Adrenalin opět zapracoval, při závodě mě noha prakticky neomezovala, ale při povolení silné vůle v cíli jsem zjistil, že prakticky mohu jen kulhat. Limit jsem ale úspěšně splnil!

Po závodě

Po závodě jsem si dal pauzu od běhu i od kola. V pátek (6 dní po závodě) mě čekala magnetická rezonance. V pondělí jsem se dozvěděl, že se jedná opravdu o Únavovou zlomeninu 4. Metatarsu. Dle snímků je kost nateklá zevnitř a porušená. Od úterý 5.12. jsem tudíž o berlích s fixovanou nohou a denně do sebe musím píchat látku na ředění krve k prevenci Trombózy.

Začíná boj těla a hlavy!

Chodit (belhat se) jen o berlích s velikou plastovou bačkorou a píchat si denně píchat si injekce...:"Tohle všechno mám denně dělat?"

Každá aktivní činnost si vybírá své oběti, k triatlonu a vůbec ke sportu patří zranění. Bez zranění s neobejdou leckdy ani ti nejzkušenější atleti. Příčiny vzniku lze minimalizovat, ale stále je to větší pravděpodobnost vzniku zranění nežli u člověka co sportuje jen rekreačně. Triatlon je skvělý sport v tom, že je komplexní... nemohu běhat a jezdit na kole, protože jsou nutné nohy... nicméně se dá plavat bez nohou! Proto plavu s piškotem a svázanými nohami. Nějakou kondici si tím udržím a naopak mohu vypilovat například posílení horních končetin, protahování a další prvky na které není běžně tolik času.



3 dny do závodu...

Ve středu jsem šel trénink na dráze, bolest byla poměrně veliká, ale při běhu pominula (adrenalin). Po tomto tréninku jsem šel právě na již zmiňovaný rentgen.

1 den do závodu...

Noha stále bolí, ale již teď bylo jasné, že mě závod nemine. Cítil jsem se připravený a motivovaný. Rozklusání bylo přes bolest, ale hlava byla silnější. Věděl jsem, že po závodě budu minimálně týden bez běhu.





Nebudu si zde hrát, že jsem čistě pozitivní... opravdu nejsem, jsem zvyklý na každodenní zátěž. Jsem zvyklý se tepově pohybovat v zóně, kdy tělo pracuje... najednou tohle nemohu. Nevzdávám se a ani se nevzdám. Budu bojovat dále i když tento výpadek značně ovlivní mé cíle na příští sezónu. Věřím, že víra v úspěch se jednou vyplatí. Z fyziky ve škole si pamatuji, že energie se nemůžu jen tak vytratit. Vždycky se přemění v jinou formu energie. To mi dává motivaci svoji energii neztrácet, ale investovat ji do všeho co má dle mého názoru smysl. Každý člověk dělá to, co si myslí, že je správné. Já věřím, že ve sportu najdu co hledám. A díky tomu to také dělám...

...Již 20 let...

3...2...1... a C limit na 5km jsem pokořil!

25. listopadu se mi podařil zaběhnout současný repre C limit, výsledný čas padl na vteřinu přesně (16:47,7) - dle oficiálních výsledků a pravidel silničního běhu zaokrouhleno na 16:48!

Jednalo se o certifikovaný závod v rámci Pražské běžecké tour na 5km. Trasa vede po cyklostezce od střediska Hamr v pražském Braníku s jednou otočnou o 180 stupňů. Na závod jsem si domluvil svého osobního vodiče Honzu Waltera, který mi v tomto směru vyhověl a první 2 km mi roztáhl na čas pod 6:30. Start byl velmi rychlý, ale přesně podle plánu, první kilometr 3:09, po druhém kilometru Honza odstoupil z tempa a já si šel na sebe. Nejobtížnějším úsekem závodu je obrátka, která běžce úplně zastaví, také byl tento 3km nejpomalejší. Poslední 2 km jsem vystupňoval i díky radám od trenéra a výsledný čas byl 16:47,7!




První 4 kilometry se šly víceméně zlehka, nohy pracovaly jak měly, soustředil jsem se na relaxovaný vršek a uvolněnou, ale zároveň koncentrovanou mysl. Častou příčinou neúspěchu není vypnutí těla, ale předchází tomu hlava.


Limit jsem úspěšně splnil, nicméně jsem si tím ještě prohloubil počínající zranění - konkrétně únavovou zlomeninu 4. Metatarsu na noze.

Shrnutí sezóny

Sezóna 2017 byla mou druhou triatlonovou sezónou. Stále jsem neměl žádná očekávání a tak mě mile překvapil každý kvalitní výsledek.

Vše začalo začátkem roku, kdy jsem trénoval pod trenérským vedením, v zimě jsem trávil skoro každý den tréninkem v bazénu, také jsem absolvoval dlouhé běhy a ani intenzita nebyla zanedbávána. Na kole jsem jezdil doma na trenažéru a sílu nahrazoval posilovnou. Bohužel jsem byl asi 5x nemocný, což je opravdu hodně. Příčina je jasná - jezdil jsem na tréninky MHD, kde se nemoci opravdu rychle šíří a také jsem byl z celkového tréninkového cyklu oslabený. Trenér samozřejmě nebyl spokojený, protože jsem nedokončil ani jeden tréninkový cyklus. Párkrát jsem se také ukázal na běžkách, což naopak posílilo mou imunitu.

V únoru jsem nad má očekávání zaběhl PB na 3 000m v hale, to nakoplo mé běžecké sebevědomí. Skoro jsem si začal myslet, že se běh stal mou nejsilnější stránkou. V plavání jsem se zlepšil i vytrvalostně, kde jsem dokázal zaplavat 1000m za 12 minut a 1500m ve vláčku pod 19´. V únoru jsem začal jezdit na kole i venku, konkrétně středy s teamem Mika Training a ostatními, avšak má vytrvalost nebyla taková (asi i není), jako u kluků, co tráví v závodě dlouhého triatlonu v sedle 180km. Vždy jsem dojížděl zpět ke Centru sportu MV Olymp Praha s hypoglykémií, jednou jsem při přechodu na běh skoro nedošel zpět. Při vyjížďkách jsem byl schopen nastoupit tak, že mi nikdo nestačil (bylo to zbytečné samozřejmě), ale to mě ujistilo, že v krátkém triatlonu mám na kole potenciál. (ten se v sezóně i potvrdil).

S narůstajícím cyklistickým objemem, jsem se trochu zhoršil ve vodě, v rukou jsem neměl sílu a tak mi kluci při vytrvalostních sériích (2x1000m apod.) ucukli a hlava už nevydržela zatnutá.

Aquatlony se blížily a tak nastal čas věnovat se více běhu. Začínalo se Budějovicemi, kde jsem zaplaval osobní rekord na 400m, tak i zaběhl rekord na 5000m a obsadil jsem zde i 3. místo na bedně. Kvůli nemoci jsem se bohužel nezúčastnil aquatlonu v Karviné a aquatlon v Jablonci se mi nepovedl vůbec. O trochu lepší bylo MČR v aquatlonu v Praze. V Českém poháru v K23 jsem se umístil na 3. místě, což není tak zlé.

Triatlony se blížily a tak jsme pracovali na nedostatcích, které vyplynuly z aquatlonů - a to na běhu. V dubnu jsem zaběhl osobní maximum na 10km (36:03). Vyhrál jsem Hostivice Run a co běžecký závod, to bedna.

Prvním triatlonem byl Poděbradský triatlon, který byl pro mě velkým zklamáním. Kvůli špatně nastavenému posedu na kole, jsem se nedokázal pořádně sedět a celý závod byl tak pro mě velikým utrpením. O poznání lepší bylo MČR v v Olympijském triatlonu v Příbrami, kde jsem byl na kole mezi prvními pěti nejrychlejšími (bezhák). Zde jsem obsadil absolutní 13. místo a 5. v K23. V tuto chvíli jsem se soustředil hlavně na MČR ve sprintu, které se konalo v Táboře. Celkové zlepšení formy přineslo soustředění v Chorvatsku, kde jsem trénoval všechny druhy přechodů. Díky tomu, že jsem zde měl horské kolo, jsem se vrátil s velmi silnou cyklistikou. Následoval nepovedený bezhákový sprint Hamrman, kde mě poprvé v letošní sezóně začalo píchat v boku při dýchání, absolutně jsem nechápal z čeho. Nyní už pracuji na odstranění příčiny, tedy chybného dýchání. O týden později jsem byl 3. v Pražském triatlonu. Následovalo další soustředění u Jindřichova Hradce... piloval jsem všechny 3 disciplíny, v neděli jsem se přesunul do Tábora, kde se mi nezdařilo plavání, ani depo, ale silným kolem a omezen deštěm, jsem se probojoval na čelo druhého balíku. Nakonec z toho bylo 10. místo celkem a 5. v K23. Po Táboře byl druhý cíl - City Triathlon Karlovy Vary. Mezitím mě čekal jeden extrémní víkend - 42 kilometrový přeběh Krkonoš, kde jsem si sáhl na dno. Týden na to absolutní vítězství na Pardubickém triatlonu. Už následovaly jen Vary, kde jsem se díky silné cyklistice udržel v druhém balíku, na běhu mě ovšem opět znemožilo píchání břicha v jakémkoli stupňování tempa. Nakonec jsem byl 11. a 4. v K23. Den na to jsem si "střihnul" Triatlon Pardubice, kde jsem snad jako jediný bez časovky udržel pozici leadera na kole a s výrazným náskokem zvítězil. 2 týdny na to jsem ukončil závodní sezónu Čáslavským duatlonem, kde jsem byl o vteřinu čtvrtý.

Příští rok mám v plánu objet kola Evropského poháru a na klíčových závodech potvrdit cíle projektu T5, tedy být do 5. místa celkově.