Blog

Nově působím na forendors.cz

www.forendors.cz/pavelwohl

PRVNÍ IRONMAN - vítězství v čase 8:13 Austria Triathlon Champion 2023

První Ironman, první vítězství, první velká zkušenost v poli "opravdových" triatlonistů.

Pojďme si přiblížit jaký byl můj IRONMANSKÝ debut. Co jsem očekával, proč právě start v rakouském Podersdorfu... 

Po Czechmanu jsem si jasně stanovil, že už chci konečně zajet celý IRONMAN. Chtěl jsem tím konečně "rozlousknout" onu myšlenku, která mi již delší dobu utkvývala v hlavě. Právě v dlouhém triatlonu jsem totiž viděl svůj největší potenciál a nebál jsem se to v posledním roce říkat i veřejně. Co je "na papíře" však vůbec nemusí být pravdivé. Je na čase se o tom konečně přesvědčit na vlastní kůži. Od července jsem se cíleně připravoval na tento závod. Vybral jsem si Podersdorf kvůli tomu, že je to blízko, není to hned závod pod hlavičkou IRONMAN nebo CHALLENGE. Podersdorf se jevil jako ideální závod i tratí. Převládající rovina na kole i vítr mi docela sedí. Do přípavy mi "hodila vidle" novinka v podobě mé nominace na Mistrovství Evropy ve středním triatlonu v belgickém Menen. Tento závod byl navíc pouhých 6 dní před Podersdorfem. Rozhodoval jsem se zhruba dva týdny a bral jsem v potaz i třeba potenciální start v Mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu v Almere. Nakonec však kvůli logistice zvítěziol Podersforf, byť v ne úplně ideálním termínu k ME. 

Na co se teď zaměřit v přípravě? Dlouhý triatlon, nebo ME v půlce? To byla velká otázka na kterou jsem si nakonec odpověděl... Přípravu jsem směřoval směrem k Ironmanu, protože z větších tréninkových objemů je možné solidně zajet i půlku, zatímco z větších intenzit tréninku na střední triatlon se pojede podstatně hůře celý Ironman.

Navýšil jsem přes léto objem a trochu i ubral na intenzitě. To mělo za následek drobný pokles výkonnosti třeba na kole, nicméně jsem byl schopný trénovat "standardně" přes 22h týdně. Testoval jsem jak funguje mé tělo při delších bězích i kolech. Trénoval jsem podstatně víc, ale pocitově mi to tak nepřišlo až na poslední měsíc před závodem. Zkazila mi to až nemoc, která mě dostihla 2 týdny před startem v Belgii. Týden jsem měl lehký režim, kdy jsem toho moc neodtrénoval... 

Ať to urychlíme, tak s výkonem v Menen jsem nebyl spokojený. Dostal jsem ráno pěstí do hlavy ve vodě a celý zbytek závodu jsem se trápil s bolestí hlavy, která se mi z toho rozjela. Nakonec jsem skončil na 12. místě, což se z 37 závodníků zdá býti objektivně dobré. Nicméně já jsem chtěl útočit do TOP 7, což se nepovedlo. Cesta tam i zpět autem byla náročná. Na silnici jsem strávil dva celé dny a doma jsem byl taktéž dva dny po závodě... 

V Podersdorfu jsem byl připravený si "spravit chuť". 

Jedeme na prvního IRONMANA!!!

Ve čtvrtek ráno odjíždíme s mojí Aničkou směr Rakousko. Po cestě se stavujeme pro novou kombinézu z mé nové kolekce od ATEX. Odpoledne přijíždíme do místa ubytování, které je asi 15km od místa startu. Večer si jdu proklusnout část běžecké trasy a rychle spát. Druhý den se jdu zaregistrovat a tak s ní spojuji i rozjetí na kole, na kterém si tam po cyklistické trase zajedu. Trať je rychlá, ale fouká.

REGISTROVÁNO

Ukládám věci do T2 a jedeme rychle vařit večeři. Celý den mám zažívací potíže a začínám pociťovat podobnou nervozitu jako před mým prvním Ironmanem. Takovéto stavy jsem při polovičních distancích snad nikdy neměl, ale tady jsem teď úplný začátečník bez zkušeností, které zkrátka nejsou přenosné. Musím si to prožít a zítra mě to čeká. 

Připravuji výživu od PENCA. Cílem bylo do sebe dostat 90-100g sacharidů na hodinu, což je při osmi hodinách fakt hodně... Na kole kombinuji UED (maltodextrin a fruktoza) se "sukama" a jelly bars. V rámci mého závodního jídelníčku také ve velkém budu konzumovat gely. Příchutě "salted caramel" a citron.  Večeřím těstoviny a toasty pro zklidnění střev, které jedou bomby :-(. Jdeme spát brzy, protože vstáváme ve 4:30 vzhledem ke startu v 7h ráno. 


Snídám opět toasty, oblékám se do závodního a jedeme na start. Číslo 1 je pro mě závazkem jej uhájit i v závodě a při mém příchodu do depa budím nemalou pozornost. Schyluje se k dlouhému boji a už nyní to vypadá, že bude vedro. Lehce se proklusávám a jdu se obléci do neoprenu. Rozplavání je zásadní, tak vkládám cca 200m. 

V 7:00 to začíná. Startovní výstřel a velké startovní pole se pouští do pohybu. Nenechávám nic náhodě a jdu dopředu. Plave se 4 okruhově v pískovně asi 15km od Podersdorfu. První kolo táhnu a druhé nechám střídat Maďara, který jako jediný drží mé tempo. Zbytek startovního pole je v dáli za námi. Při každém okruhu se jednou obíhá; tzv. "Australský exit". Postupně začínáme předplavávat o kolo pomalejší plavce, kterých je velká většina. Po 3800m lezeme ve dvou z vody za 52 minut. Letím do depa, kde hned chybuji. Zapomněl jsem si vzít startovní číslo a tak se i s kolem od výběhu depa vracím, abych jej vyhrábl z tašky. Mezitím mi ujíždí Maďar na kole. Moc neujel, asi po 2km ho dojíždím a jedu do čela závodu za doprovodu televizní motorky, policejní motorky a auta předjezdce. 5 a půl okruhu. Taková je cyklistická část. Samá rovina a vítr. Není kde si odpočinout. První okruh byl prakticky "zadarmo". Už tady ale chybuji a jím více výživy než bylo plánováno. Tělo si říká, že potřebuje větší množství. Tato "chyba" se ukáže později jako skoro fatální. Ve druhém kole se ke mně místo filmařů připojuje motorka rozhodčích a nedají mi pokoj až do konce závodu. Začíná neustálá buzerace ohledně předjíždění pomalejších závodníků, kterým už dávám okruh. Nesměl jsem se přiblížit středu vozovky ani když závodníci při vzájemném předjíždění brzdily mé nastolené tempo. 

Na kole to letí, průměrnou rychlostí kolem 42,5km v hodině mířím na čas pod 4:10-4:12. Slunce už pálí skoro na maximum a já to začínám pociťovat. Piji víc než bylo v plánu a tím pádem i spotřebovávám víc glukózy s předem předpřipravených nápojů. 

Na začátku třetího kola už jedu na tyčinky a pak se stalo to, co jsem si ani ve snu nepředstavoval... Z "bento boxu" umístěném na horní rámové trubce mi při najetí na nerovnost odletěl kousek papírku z tyčinky. Rozhodčí si chvíli počkal a po 200m na mě zakřičel "littering", že odhazuji odpad. To samozřejmě není pravda. Řekl mi, ať se pro to vrátí, nebo mě bude penalizovat nebo diskvalifikovat. Nezbylo mi nic jiného, než se těch 300m vrátit a hledat onen papírek. Pak jsem mu jej ukázal a fakt jsem se snažil držit s nervy na uzdě, protože tohle byl naschvál... Slyšel jsem, že tu hodně nadržují místním Rakušanům a právě mým pronásledovatelem, který v tu chvíli byl asi 9 minut za mnou byl Rakušan. V hlavě se snažím zpět dostat do nastavení koncentrace na výkon. Na občerstvovací stanici si beru pouze vodu, protože jsme nevychytali výživu. Ve čtvrtém kole dopíjím zbytek UED z aero lahve. V pátém už jedu jen na vodu. Díky tomu, že jsem našel poslední suk, tak úplně neumírám. 

Watty už držím sotva na 260 wattech a jsem rád, že dojíždím do konce cyklistiky. Můj současný posed byl nastaven primárně na střední triatlon, kde se jede pouze 90km. Po 180km cítím gluťáky, bedra i trapézy. Těžím z toho, že mám ale bolest rád a troufám si říct, že s ní umím i trochu pracovat. 

Do běhu vybíhám v předem plánovaném tempu něco na 4 minuty na kilometr. 42km bude masakr. Celý běh je na slunci a to dnes hodně pálí. Teplota je nad 30 stupňů celsia. Naštěstí bylo dost občerstvovacích stanic a na každé zastavuji. Beru colu, houbičky a prolévám se vodou... Hydratace je základem i za cenu, že jdu ve stanici kus pěšky. 4 okruhy po 10,5km byly hlavně o hlavě. Těsně před polovinou tratě nápor už střeva neudržely a musel jsem jít do křoví... I s tím jsem ten kilometr běžel za 5 minut, což není špatné :-) Na 25km začíná onen významný maratonský moment. Svalová bolest mi drtí nohy v kombinaci s únavou. Držím tempo a nepolevuji. Teď je to o hlavě... Říkám si "focus, focus, focus", jedu si své tempo, jsem mašina!!! Do posledního okruhu jsem si na pronásledovatele vytvořil z cca 9 minut po kole už náskok kolem 30 minut. Všichni v tom vedru "hnili". Podél trati potkávám zvracející závodníky a dost z nich šla pěšky. Říkám si, že jsem na tom asi docela dobře... Nebudu vám to tajit, fakt to bolí. Na posledních 5km dávám kofein a zrychluji z tempa kolem 4:15/km, které jem držel od cca 20km zase na tempo lehce nad 4 minuty na km. Do cíle dobíhám s velkou radostí a respektem k těmto distancím. Dobíhám v čase 8:13, který pro první celý IM v takovýchto podmínkách beru. Už v prvních momentech v cíli se mi ale vybavují velké rezervy a chyby, které jsem v závodě udělal. Od výživy po zmatek v depu... Ale jsou to ty nejcennější zkušenosti. Na dlouhý triatlon budu muset uzpůsobit i posed na kole....  

Děkuji všem za podporu!

Data: 

Celkový čas: 8:13:11

Plavání 52:39 (1:24/100m)

Cyklistika: 4:16:50, 264W NP, 41,8km/h (s návratem kvůli šikaně rozhodčího)

Běh: 2:57:58, 4:18/km ( včetně chození na občerstovačkách, 1x zastávka na WC) 

3. místo z No Limits triathlon Montenegro a nové osobní maximum 3:45:22

Takový výsledek jsem opravdu nečekal. Zlepšení osobního maxima v poloviční distanci o 10 minut, nejrychlejší cyklistický čas dne, cenné PTO body a to celé podtržené třetím místem v nabité mezinárodní konkurenci. 

No Limits Triathlon je prestižní mezinárodní závod, který je zařazen do světového PTO rankingu. Díky tomu se sem sjíždí každoročně velmi kvalitní konkurence. Místo konání je v Podgorici, hlavním městě Černé Hory... První výhrou bylo úspěšné cestování do Černé Hory, zvláště potom cesta přes Bosnu a Herzegovinu byla pro mě životním zážitkem. I mezistátní silnice může vypadat jako polní stezka a to doslova. Při cestě jsem se ještě stačil stavit v Brně za Karlem Zadákem pro kombinézu. Díky spolupráci s 2BWinner jsme si pro letošní sezónu podali ruku a nyní mě tak můžete vidět závodit v kombinéze, která je v barvách právě tohoto týmu. V Brně jsem také navštívil bike fitting studio Marcela Dobrovského. Kdo by potřeboval řešit nejen vložky do treter, rozhodně doporučuji návštěvu tohoto zapáleného fittera. 

Pojďme se podívat, jak usiluji, abych byl mistrem svého řemesla - děkuji tímto svému partnerovi:

https://www.frydl-servis.cz/

Do Černé Hory jsem přijel s dostatečným předstihem, tedy v úterý. Závod byl v neděli, proto byl dostatek prostoru pro aklimatizaci a vychytání detailů před důležitým závodem. Prvním docela důležitým detailem bylo ubytování - stačilo mi vidět z venku "hotel", který jsem měl zarezervovaný. Nečekal jsem ani chvíli a zabookoval jsem si apartmán, kde byl opravdu klid i prostor na zaparkování. Balkán je trochu pozpátku, proto tam není neobvyklé, že se v restauracích i hotelích může kouřit, což byl pro mě dost pádný argument hledat samostatný apartmán. V úterý jsem se byl po cestě lehce proklusnout a následně jsem povečeřel s věhlasným "paramaniakem" Honzou Tománkem. Ve středu jsem se byl projet po cyklistické trati. Jak organizátoři avizovali, jednalo se skutečně o rovinu a povrch pokrýval krásný asfalt, což potěšilo mé cyklistké ambice.  Odpoledne jsem zařadil poslední těžký trénink před závodem. Běžecký motiv se skládal z 12'/8'/2x4' a 3x1' v progresivních tempech. Běžecká forma vypadala velmi dobře! Ve večerních hodinách jsem vyzvedl Pavla Hradila z letiště, který závodil také v PRO kategorii. Čtvrtek jsme se společně projeli na kole a odplavali pár set metrů v ledovém Skadarském jezeře. Natočili jsme pár Instagramových lákadel a příjemně si pokecali v místní Balkánské restauraci. Určitě vím, že jsem tam zanechal stopu, když jsem číšníkovi řekl v závěru našeho oběda, že to v Černé Hoře vypadá jako v Kazachstánu a jestli tu někdy nepotkal Borata :-). Samozřejmě s velkou nadsázkou... Od té doby jsme už do restarace radši nešli...

A je tu pátek, pouze dva dny do závodu. Vkládáme s Pavlem Hradilem cyklistické intervaly na trati závodu. Pro mě 3x6 minuty na 320W. Opět jsme přežili místní řidiče :-) Následně jdeme na kratší přechod a od teď už plný focus na závod a regeneraci. V sobotu se jdeme dopoledne registrovat, po obědě vyzvedávám mou ženu, Aničku na letišti. Jdu lehce protočit nohy na kolo a otestovat závodní gear. Už od pátku so sebe doslova láduji ve velkém sacharidy; pizza, těstoviny, brambory... Několik dní tradičně už zařazuji i probiotika. Mám zkušenost, že pomohou předejít případným zažívacím potížím. Co je pro mě však velmi důležité, je i samotná výživa při závodě. Na plaveckou část mi vystačí gel, který si dám před startem. Na kole konzumuji 210g sacharidů (za 2h) a na běhu následně asi 80g. Večer jdeme na briefing a následně na Pasta Party, kde jsem si dal tři porce těstovin. Konečně jsme se seznámili se slovenskou celebritou, Patrikem Holešou, který se dal krom kariéry coache i na youtubering :-). Hurá na kutě!

RACE DAY!

Neděle je ve znamení závodu. Díky naplánovanému startu až na 15 jsem měl ten luxus se konečně pořádně a kvalitně vyspat. Budím se relativně čerstvý - díky Pillar tripple Magnesium! Snídám tradičně pečivo a v 9:30 jedeme s Pavlem a Slovenskou výpravou ukládat věci do depa. V depu potkávám Honzu Tománka a opět vtipkujeme, jak bude mít rychlé nohy. Vracím se do apartmánu a míříme do T2. Tam opět ukládám věci na běh a jdeme do shuttle busu, který nás odvezl do T1. 

T1 a T2 jsou od sebe vzdáleny asi 30km. Plavání probíhá ve Skadarském jezeře, které se, díky bohu trochu oteplilo a mělo již 16-17 stupňů. Ve 12:30 obědvám těstoviny a odpočívám až do startu závodu. Kvalitně se rozplavávám a následně se jdu připravit do elitní startovní vlny. S profíkama na sebe tradičně koukáme a už na dálku poměřujeme síly. Poznávám známé tváře, např. Andreje Visticu, ve kterém jsem loni v Zadaru našel přemožitele, nebo Emanuela Lejeuene, který mě v Zadaru porazil v roce 2021. Na startu nechybí velmi silná jména světového triatlonu.

V 15 hodin zazní startovní výstřel a cca 20 profesionálů se vrhá do vody Skadarského jezera. Plavalo se ve dvou okruzích. Bohužel, již v prvním okruhu se vytvořily dvě skupiny a já jsem zůstal na chvostu té druhé. Po boku Pavla Hradila a jak jsem pak zjistil, tak i Emanuela doplaváváme s dvou minutovou ztrátou na čelo, kde nechyběl ani favorit závodu - Srb Stojanovič. 

A teď se stal první zázrak - zaznamenávám své nejrychlejší depo v životě a dostávám se do čela druhé skupiny, z níž nastakuji na kolo jako první. Nic nenechávám náhodě a stabilizuji se v předem stanovených wattech. Doslova letím a z devátého místa po plavání stahuji jednoho soupeře po druhém. Dostávám se na 30. km na průběžné třetí místo. Po cestě potkávám i Pavla Hradila, který kvůli srážce s jiným cyklistou nakonec odstupuje ze závodu. Nakonec ujíždím skupince, ve které byli dva němci Silas Koehn a Nils Huckschlag a na třetím místě si vytvářím náskok dvou minut, se kterými dojíždím do T2. Cyklistika byla velmi vyrovnaná a i ke konci jsem měl dostatek sil, což se mi v loňských letech nikdy nestalo. Kolo jsem měl nejrychlejší a průměrnou rychlostí přes 45km/h zaznamenávám čas 1:59:05, což je nejrychlejší cyklistický čas dne a také rekord cyklistické trati závodu. Průměrné watty činily 304W a normalizované 308W - znamení velmi stabilního výkonu. 

Do běhu vbíhám na třetím místě s cílem si umístění udržet. Ztráta na čelo závodu byla po kole cca 2 minuty, nicméně jsem věděl, že to bude velmi těžké stáhnout. Díky Aničce, která hlídala mou ztrátu a náskok jsem přesně věděl, kdo je přede mnou a za mnou. Za to jí neskonale děkuji. Bál jsem se Andreje Vistici, který ze ztráty tří minut po kole stáhl dvě minuty, nicméně mu to na mě dnes nestačilo. Závěrečným 1/2 maratonem za 1:17 jsem doběhl na třetím místě s časem 3:45:22, což je můj osobní rekord a historicky jeden z nejrychlejších časů ČR!!!

Po závodě jsem v naprosté euforii z výkonu, který se mi povedl. Tento výsledek je zásluhou mnoha lidí a já jsem jim velmi vděčný za jejich podporu. Cítím, že se mi otevírá cesta k celému IRONMANU a věřím, že toho ukážu hodně. Tréninky jsou náročné jak fyzicky, tak i psychicky. Děkuji Aničce, že to se mnou zvládá, protože mé zapálení pro triatlon je enormní a život dosti limitující... 

A co teď? Pár dní jsme cestovali po Montenegru s Aničkou a nyní zůstávám v Chorvatsku, abych se mohl co nejlépe připravit na další cíl - Czechman Triatlon. Těším se! 

Oficiální výsledky PRO

Za odměnu na den do hor! :-) 

1:59:05 - nejrychlejší čas dne a rekord cyklistiky

Israman 113 - 2023

Pojďme shrnout to nejdůležitější: 

ISRAMAN je mezinárodní uznávaný závod, který se koná každoročně v lednu z izraelském Eilatu. Závod je vyhlášený jeho náročností, protože se považuje za nejtěžší trať na světě. 1900m plavání v Rudém moři, 90km cyklistiky s 1800m nastoupanými metry v horách a následný 1/2 maraton s prvními 11km strmého klesání z hor až k moři. To je ISRAMAN. Je zde pravidlem, že zde vyhrávají lehké somatotypy. S mými 78 kily nejsem pro kopcovité tratě tabulkový favorit. Nicméně jsem po detailnějším nastudování tratí věděl, že bych mohl mít výkonnost pomýšlet na vítězství a velmi rychlý čas.

Moc závodů jsem nezažil, kde bych téměř nemohl v cíli chodit. Celý závod bylo předem rozhodnuto, že to bude boj o vítězství mezi Itamarem Eshedem a Mnou. Zbytek startovního pole byl v dálce za námi. 

Společná vyjížďka do Timna Nation Park ve společnosti izraelské legendy, Nimroda Eldara a české legendy, Petra Vabrouška

Česká výprava v EILATU. Zleva Tomáš Racek, Petr Vabroušek, má partnerka Anna Lottmann a má maličkost

Skalnaté hory byly kulisou jak cyklistické části, tak i 11 kilometrového seběhu z hor. ISRAMAN je zážitkem sám o sobě, pokud bychom pominuli výkonnostní stránku. 

Do Eilatu jsme přiletěli 6 dní před závodem, což se ukázalo jako dobrá výhoda. Byl velký prostor si projet cyklistickou trasu. V rámci prvního dne jsem po boku Petra Vabrouška absolvoval většinu trati. Ve druhém dni jsem vložil specifické "RACE" intervaly v intenzitě závodu v prvním kopci a druhý úsek poté v rollingové části. 2x20 minut okolo 335-340W mě krásně aktivovalo. Každodenní vyplavání v Rudém moři bylo nutností. Mít možnost bydlet hned u moře v lednu se nám každý den jen tak nepoštěstí. Skvělá kuchyně Sport Clubu, kde jsme bydleli podporovala kvalitní připravenost k závodu. 

V čem je ISRAMAN také jedinečný?

Po plavání následuje prvních cca 25km na kole jen do kopce. Následná cyklistika v horách je zvlněná a výkon znepříjemňuje také silný protivítr při cestě zpět. Druhé depo (T2) je umístěno v horách. Prvních běžeckých 11km se sbíhá výškových 900 metrů až k moři. Následných 10km podél moře cítíte každý krok. Rozedřené nohy ze seběhu v kombinaci s tuhými stehny ze seběhu umocňují celý zážitek. Třešničkou na dortu je teplota kolem 26 stupňů, což není pro nás středoevropany v zimě standard. 

Finální příprava na den D

Den před závodem absolvujeme briefing, kdy se dozvídáme všechny specifika. Následně připravuji kolo do depa. Po vleklém rozhodování jsem se nakonec rozhodl nevzít zadní diskové kolo. Na svém GIANT TRINITY Advanced PRO 0 sedlám kola CADEX 65mm s hokless rims a plášti CADEX 25mm. Kazeta 11x30 by do kopců měla stačit v kombinaci s převodníky 55x42 - na rovině by to mělo letět taktéž. Co se týče výživy, tak jsem si připravil Squeezy Nutrition. Na kolo si beru 250g sacharidů, na běh 115g.

Závodní den

Start byl naplánován na 7:40. Budíček jsme si nastavili na 5:20, aby byl prostor se v klidu nasnídat a do startu to ještě dobře strávit. Ráno kontroluji kolo v depu, nafoukám na potřebný tlak, utřu ze řetězu keramické mazání, které jsem na něm nechal přes noc. Nic nebrání kvalitnímu závodu. Teď už jen relaxovat a dosáhnout přiměřené mentální aktivace před startem. Co mi hodně pomáhá nejen fyzicky, ale i psychicky, je kvalitní rozcvičení. Uvolní se napětí a hlava se lépe smíří s tím, že za chvíli to bude boj. Co je důležité, tak potlačit přebytečné vyplavování adrenalinu - stres. Ze zkušeností z minulých let mě to na začátku sice hodně nabudilo, nicméně později jsem byl v závodě o to vyčerpanější. 


Plavecká část 

S plaveckým výkonem nejsem spokojený. Na startu jsem se postavil mimo nejrychlejší část pole a tak se ku mé smůle už od začátku odrhla skupinka čtyř plavců, ve které jsem chyběl. Co však plavání o to víc znepříjemnilo bylo odplavání bójky díky čemuž se zmatení závodníci, kteří hodinu a 20 minut před námi startovali na plné distanci, dostali do naší trajektorie a musel jsem se hodně vyhýbat. Na plavecké čelo a mého hlavního konkurenta jsem ztratil něco přes 3 minuty... To bylo ještě ale hratelné.

Cyklistika snad rozhodne

Cyklistika na ISRAMANOVI je jednou z nejtěžších na světě. Za své nám napovídá i 1800 nastoupaných výškových metrů. Prvních cca 25km je jen do kopce. Taktika byla jasně daná a věděl jsem, že pokud mám zvítězit, tak musím dojet leadera ještě před otočkou a pokusit se mu ujet po větru. Tam mám jasnou výhodu vzhledem k tomu, že jsem skoro o 20kg těžší a na kole jsem silnější, dle mého předzávodního průzkumu. 

Hned na začátku cyklistiky jsem předjel 3 závodníky, kteří byli rychlejší ve vodě a hnal se do kopce za svým cílem. Nohy byly čerstvé a tak jsem v prvním kopci jel v klidu výkon přes 335W. Nicméně, tušil jsem, že v kopci moc nenaženu ať se snažím sebevíc. V rolingové části závodu, kde byl zvlněný profil a navíc foukal vítr do zad se vše obrátilo v můj prospěch. V této části závodu jsem jel průměrnou rychlostí okolo 60km/h. Na obrátce na cca 50. km jsem viděl, že je leader přede mnou už jen asi 300m. Nicméně, zpět foukal silný protivítr a každé šlápnutí hodně bolelo. Z velmi rychlého tempa jsem byl rád, že na tachometru držím rychlost kolem 30km/h. V zápětí jsem dojel Itamara Esheda a dostal jsem se na čelo závodu. Věděl jsem, že nemám moc na vybranou a tak jsem šel do úniku. Po cca 2 minutách na 380W jsem však polevil, protože proti větru se prakticky nedalo ujet. Až do druhého depa jsme tedy jeli spolu. Snažil jsem se alespoň odpočívat a "netahat" to. 

Dle STRAVY jsem na kole zaznamenal nejrychlejší čas. 

https://www.strava.com/activities/8460036236

Na běhu se už krájel chleba

Ať už se jakkoliv zdá běh z kopce lehký, tak opak je pravdou. Prvních 11km strémého klesání z 900 metrů nad mořem do nuly je vyhlášenou raritou tohoto závodu. Z T2 vybíháme spolu s Itamarem Eshedem. Z kopce pouštím uvolněně své tělo, nechávám nohy přirozeně zakopávat a nijak netlačím na pilu. První 2km mi připadají velmi lehké a pohybuji se při nich v tempu okolo 3:05/km. Itamarovi jsem se v úvodních 3km strmého klesání vzdálil asi na 200m, nicméně v krátkém protikopci na pátém kilometru si mě docvakl a držíme tempo bok po boku až do 11. km. Postupně cítím, jak mi tuhnou nohy. Snažím se doplňovat cukry co to jde, nicméně vím, že na případné zrychlení nemám svalově sílu. Jakmile začala rovina, Izraelec mi nastoupil do tempa, které jsem nebyl schopný akceptovat a během okamžiku bylo rozhodnuto. Snažil jsem se bojovat, nicméně jsem měl tak zničené nohy, že jsem byl rád, že jsem držel tempo kolem 4 minut na kilometr. Na obrátce, ze které to je asi 5km do cíle vidím, že má ztráta je už asi 2 minuty. Kvůli tomu, že jsem měl ze seběhu rozedřené nohy jsem musel na chvíli zastavit a utáhnout si boty. Do cíle dobíhám dost vyčerpaný. Byl to doposud jeden z nejtěžších závodů v mé kariéře. 

Na ISRAMANA se určitě vrátím, chtěl bych už v příštím roce. Ve hře je i potenciální start v plné distanci. 

Děkuji všem, kteří mi umožnili v Eilatu startovat. 

Děkuji tímto mé rodině, partnerce, která zde navíc vybojovala 1. místo ve své AG, sponzorům... 

Byl jsem rád, že jsem se dobelhal z cíle

Cílová čára jako vysvobození z posledních 10km trápení 

Frydl a přidružené společnosti

GENERÁLNÍ PARTNER

Je mi ctí být jedním z mistrů svého řemesla

Kolo připravené v depu na den D

Společné plavání v Rudém moři s Petrem Vabrouškem

Návštěva paní kunzulky z Eilatu, Evy Ziv

Jaká byla sezóna 2022?

Stručné shrnutí

Jak vypadala graficky má sezóna 2022?🤔 Všechno v letošním roce bylo hodně divoké. Lednové státnice na VŠ mě postavily do situace, kdy jsem byl postaven čelem dalšímu osudu. Bylo nutné si to zařídit, abych se mohl věnovat přípravě na sezónu, což se v rámci možností povedlo. Hned několik týdnů po státnicích mě skolil "na uvítanou" do tréninkového procesu. Odlet na Gran Canarii těsně po Covidu byla velká neznámá, nicméně jsem byl schopný "přežít" přes 30 týdně tréninku. Tento hodně těžký blok nastartoval i mou hlavu zpět do procesu. Následující měsíc tréninku inklinoval pražským 1/2 maratonem za 1:11:49. Výkonnost tam byla! Druhý kemp ve španělské Andalusii umocnil mou formu do komfortního pocitu v ANP intenzitách. Jet Czechmana nebo ne? Nechtěl jsem sázet karty pouze na jeden závod a tak jsem si vložil hned tři triatlony do tří týdnů. Na rozjetí Poděbradský triatlon, kde jsem zvítězil - čísla naznačila, že jsem na tom nejlépe, co jsem kdy byl. Nicméně, týden na to jsem závodil v Challenge Sankt Pölten mezi profesionály a opět se projevily velké rezervy. Obřím pokrokem byla hlavně mentální stránka - nepřepálil jsem kolo :-) a cyklistický split o 5 minut rychlejší než v loňském a na nižších wattech roce mi dodal sebevědomí. Běh v Sankt Pöltenu byl pro mě propadem zpět do "období temnoty". Věřil jsem v solidní běh, nicméně opak byl pravdou. Specifickým závodem loňské sezóny byl i Czechman, kde jsem obhajoval vítězství. Startoval jsem na něm pouze 6 dnů po Challenge Sankt Pölten. Byl to možná důvod, proč jsem nakonec neudržel vedení závodu a našel zde přemožitele - Jakuba Langhammera a Tomáše Řenče, kteří byli v běhu, kde se rozhodovalo, rychlejší. Následovala delší závodní přestávka. Koncem července jsem v rámci přípravy na Frankfurt City triathlon absolvoval Triatlon Konopiště - Český pohár v olympijském triatlonu. Konopiště bylo ve znamení sprint triatlonu (750-20-5), kde jsem po nejrychlejším kole dne bral nakonec 6. místo. Mezi mladými raketami to beru jako relativní úspěch. Ve Frankfurtu jsem začátkem srpna v mezinárodním CITY TRIATHLON FRANKFURT dokončil na 7. místě mezi profesionály. S výkonem jsem spokojený i díky mému nejrychlejšímu běhu vůbec v 70.3 distanci. Koncem srpna byl v plánu Ironman 70.3 Zell am See v PROFI kategorii, nicméně kvůli zdravotním problémům mé partnerky jsem tento závod zrušil. Novou motivací bylo pro mě MISTROVSTVÍ EVROPY V BILBAU, kam jsem byl vybrán Českou triatlonovou asociací. Hlavním cílem v závodě byl zisk cenných zkušeností z akce tohoto typu. Vedlejším cílem bylo umístění v TOP10, což bych bral jako senzační výsledek. Bilbao jsem spojil s o týden pozdějším Zadarhalf triathlonem. V rámci svého "euro-turné" jsem tyto závody absolvoval sám v rámci jedné cesty. Jel jsem tedy 2000km do Bilbaa, kde jsem závodil a následně dalších 2000km do chorvatského Zadaru a poté dalších 1000km do Prahy. V Bilbau jsem byl necelý týden před závodem. Díky tomu jsem měl dost prostoru si objet trať a odpočinout si po náročné cestě autem. V Bilbau jsem díky solidnímu kolu skončil na 11. místě, což hodnotím úspěšně. Do TOP 5 mi zbývalo "pouhých" cca 10 minut, což je dosavadně nejmenší časový rozdíl od předních příček. Co považuji také za úspěch, je cesta z Bilbaa do Monte Carla, kde jsem spal. Tu jsem absolvoval po pouhých třech hodinách spánku. Děkuji své skvělé sestřenici za možnost noclehu v Monacu - byl to zážitek. Následně jsem pokračoval dalších 1000km k Benátkám, kde jsem pro změnu spal v autě a poté jsem přejel do Zadaru. Zde jsem měl jako největšího soupeře Andreje Visticu - chorvatského držitele rekordu na IRONMAN. Ve vodě jsem byl nejrychlejší, na kole jsme odjeli celých 90km s chorvatem a v následném běhu se už "krájel chleba". Chorvat byl rychlejší a já jsem se tak spokojil s druhým místem a také novým osobním rekordem v poloviční distanci - 3:55. Na této těžké trati to beru jako velký úspěch. 

Konec sezóny

7. místo z prestižního Frankfurt City Triathlonu 2022

TOP 10 umístění se vždy počítá, zvláště pak ze zahraničního závodu, kde startovní listina čítala přes 3500 závodníků. Ze závodu si odvážím celkové sedmé místo, které jsem získal díky silné kombinaci kolo-běh.

Proč právě Frankfurt?

Původním plánem bylo startovat v IRONMAN 70.3 Dresden. Nicméně, kvůli významné a fatální chybě organizace závodu byl závod zrušen pouze několik dní před startem, což je pro organizaci IRONMAN skutečně velký problém. Nečekal jsem ani minutu a jak jsem se dozvěděl zrušení Drážďan zrušil jsem ubytování a hned jsem začal hledat náhradu. Nechtěl jsem jezdit příliš daleko a tak jsem zavrhl IRONMAN Gdynia, který byl týden po Drážďanech, shodou okolností tentýž den jako City Triathlon Frankfurt. O závodě ve Frankfurtu jsem se dozvěděl z německých zdrojů. Němci organizaci závodů berou obecně velmi vážně a nedělalo jim problém kvůli triatlonu zavřít polovinu Frankfurtu. 

Předzávodní ambice a rutina

Mým cílem je vždy podat co nejlepší výkon. Ani ve Frankfurtu tomu nebylo jinak. Nicméně tu na mě čekalo v hlavním závodě 800 závodníků. Organizátoři mi přidělili startovní číslo 5, což mě řadí do role jednoho z favoritů. Na závod, který má startovat 7.7. v 6:30 ráno (neděle), jedeme s mou partnerkou a největší podporou už v pátek ráno. Ubytování jsme zabookovali v nedalekém hotelu mimo město, což nabízí dobrou dostupnost jak ke startu, tak i do města, kde probíhá cyklistická a běžecká část závodu. 


Pátek je ve znamení cesty a večerního vyplavání v jezeře (Waldsee), kde bude probíhat plavecká část závodu. V sobotu se jdu registrovat do centra města, obhlédnout zázemí T2 a běžeckou část. Následně se jedeme rozplavat do Waldsee a obhlédnout depo. Vzhledem k teplotě vody okolo 25 stupňů jsem se po dvou letech v profesionálním triatlonu rozhodl pořídit speedsuit, který při plavání bez neoprenu šetří 2-3 vteřiny na 100m. Večer si připravuji materiál, výživu i mysl. 


Race Day 

Start závodu je naplánován na 6:30h ráno. Je to velmi brzy a tak vstáváme již ve 4:15. Bohužel, nervy trochu pracovaly a moc jsem toho v noci nenaspal, nicméně s tím již nešlo nic dělat. Podstatné je soustředění se na výkon. Při odjezdu z hotelu foukám kolo a připravuji si závodní výživu od Sqeezy Nutrition z TEMPOSPORT. Výživa je pro mě velmi důležitá a právě tato značka se mi neskonale osvědčila. V 5h jdu uložit kolo do depa, vystojím si frontu a jdu se připravit na plaveckou část. Čekají nás 2 kilometry plavání, 80km cyklistiky a 20km běhu. Na startu se objevují zvučná jména, např. Lukáš Wojt, což je nejlepší plavec v dlouhém triatlonu na světě. Na startu je i mnoho elitních němců, kdy každý z nich může promluvit do pořadí. 


V 6:30 zní startovní výstřel a první elitní stovka závodníků včetně mě se vrháme do průzračné vody Waldsee. První polovinu závodu se držím v kontaktu s jedním soupeřem, nicméně v jednu chvíli mi po bójce cukl a nebyl jsem schopný stáhnout ztrátu. Volím proto taktiku držet stabilní tempo a v hlavě se již začínám soustředit na mou dominantní disciplínu - cyklistiku. Z vody vybíhám na 6. místě se ztrátou cca 4 minut na Lukáše Wojta a čelo závodu. Na kole mě čeká nejprve cca 15 kilometrový nájezd do centra Frankfurtu a zde poté 4 okruhy. Na dálnici se mi skvěle daří držet plánované watty (315-320W avg), přičemž hned  na začátku města se kolem mě prořítí jeden z německých soupeřů, Vincent Grosser. V tu chvíli jsem jel okolo 330W a bylo by pro mě nejspíš fatální se snažit jej “uviset”. V průběhu cyklistiky se mi podaří předjet Marco Kocha a opět se posouvám na 6. místo. Cyklistická trať je nádherná, nicméně městské silnice jsou plné nerovností, kanálů, výmolů, kostek a tramvajových kolejí. Proto byly některé pasáže velmi náročné. Cyklistickou část jsem zvládl za 1h a 49 minut při průměrné rychlosti 42,5km/h. Po 80km seskakuji z kola, přezouvám se v depu na běh a vybíhám s relativně čerstvými nohami. Rozebíhám svižně a ihned na začátku doplňuji sacharidy gelem. Běh je velmi atraktivní a točí se skrz celé centrum města. Čekají mě 4 okruhy po všech možných površích, což je pro nohy o to náročnější. Daří se mi držet velmi rychlé tempo a již v polovině běhu tuším, že dnes běžím svůj nejrychlejší běh kariéry. Nicméně jsem ve třetím kole i tak předstižen velmi rychle běžícím němcem Boschem a nemám již energii z hraničního tempa zrychlovat. Po 20,5km běhu dobíhám do cíle na celkovém 7. místě v čase 3:39. Při tempu běhu 3:38/km se jedná o můj nejrychlejší běh ve středním triatlonu. 


S výsledkem jsem na jednu stranu spokojený, ale na tu druhou chci vždy víc. Byla zde velmi dobrá konkurence a mé ambice na pódiové umístění byly nereálné. Nicméně jsem opět udělal markantní skok ve výkonnosti. Být sedmý z 800 závodníků v Německu není tak špatné.


Data ze závodu jsou k dispozici na mé STRAVĚ

Za závod jsem snědl celkem 350g sacharidů.


Rád bych tímto poděkoval mé polovičce, která mě držela v průběhu celého závodu ve skvělém naladění. 


Děkuji mému generálnímu partnerovi FRYDL SERVISU, který mi umožňuje dokazovat stále víc mistrovské kousky mého řemesla a dalším partnerům, kteří mě podporují v cestě za ještě lepšími výsledky:


GIANT CZ/SK

Cadex

Progress Cycle

TEMPOSPORT

COMPRESSPORT CZ/SK

ZEROD CZ/SK

SQUEEZY NUTRITION CZ/SK

Bazén Radotín

Swimaholic

TOP4RUNNING

a dalším...


Výsledky: https://frankfurt-city-triathlon-2022.racepedia.de/ergebnisse/4877


FOTO: https://www.triathlonpresse.de

Bronzová medaile z Mistrovství ČR 2022!

Obhajoba loňského titulu nevyšla tak, jak jsem si představoval a v letošním MČR jsem finishoval až na 3. místě. Závod mi opět ukázal velké rezervy, bez kterých by mohl probíhat finální scénář úplně jinak. Na to se ale minulost neptá a já opět vzlížím k dalším cílům. 


Czechman Triatlon je synonymem k největšímu triatlonovému závodu na území České Republiky. Závod je zároveň i Mistrovstvím ČR ve středním triatlonu. Pro mě má tento závod o to větší význam vzhledem k tomu, že jsem jej v loňském roce vyhrál. 


Na startu letošního ročníku se sešla kompletní česká špička. Mohl zvítězit úplně kdokoliv a o to napínavější průběh závodu šlo očekávat. Pro mě je Czechman o to výjimečnější i v tom, že to je můj druhý ½ Ironman v jednom týdnu. Šest dní před touto tuzemskou “půlkou” jsem totiž startoval v mém letošním prvním profesionálním startu na Challenge Sankt Pölten. Nebylo dostatek času na dokonalé vyladění a úplnou regeneraci, nicméně jsem se před závodem cítil velmi dobře a nic nebránilo tomu podat skvělý výkon. 


Vzhledem k mému loňskému debutu na této trati a premiérovém vítězství Czechmana, jsem znal, troufám si říci, trať velmi dobře. Startoval jsem se startovním číslem 1 a můj cíl byl pokus o obhajobu mého loňského vítězství. 


Podívejme se do těch nejinternějších detailů, které jsem před závodem řešil...

Pro závod jsem si vzal mnou otestovanou výživu Squeezy Nutrition, která je tím nejlepším, co jsem kdy testoval. Řešil jsem kolik sacharidů za závod spotřebuji, přičemž standardní tabulky doporučují příjem max. 90g sacharidů/hodina. Pro profesionální výkony TOP class lze tento příjem navýšit. Zvolil jsem proto následující výživový plán.

Dva dny před závodem

Vysokosacharidová strava zaměřená na navýšení jaterního i svalového glykogenu = palivo. Užívání probiotik, jako prevence a lepší tolerance přijaté stravy jak před závodem, tak i v průběhu závodu. Užíval jsem také solné tablety, konkrétně ve čtvrtek a v pátek 2x denně.


Závod a výživa

Po rozhodování jsem zvolil velmi racionální výživový plán, který spočíval v přijetí 21g sacharidů těsně před startem plavání v podobě Squeezy gelu. Na kole jsem poté spotřeboval těchto 6 gelů smíchaných s vodou a přidanými třemi rozpuštěnými solnými tabletami. V láhvi jsem popíjel nápoj s 80g sacharidů s obsahem maltodextrinu a fruktózy.

Na kole jsem spotřeboval celkem 200g sacharidů. Na běhu jsem následně doplnil 3 gely, tedy 63g sacharidů. Zbylých cca 30g činila cola a iontový nápoj, který jsem pil na občerstvovacích stanicích v průběhu běhu. Dohromady jsem spotřeboval tedy cca 310g sacharidů.

Gear - vybavení a materiál

Díky mému partnerovi TEMPOSPORT jsem měl na sobě kombinézu od prestižní značky ZEROD. Na své cyklistické “raketě” Giant Trinity Advanced PRO 0 jsem volil osazení 55x42 zubů vepředu s kazetou 11x25. Na kole jsem “sedlal” kola značky CADEX, kdy jsem měl vepředu loukoťové kolo a vzadu diskové kolo s plášti CADEX šiřky 25mm. Vše bylo nafitované z bike fittingového studia KOA od Honzy Falgeho. Do poslední minuty jsem zvažoval výběr helmy. Vzhledem k teplému počasí jsem se bál použít svou aero časovkářskou helmu Giro, která je černá a při vyšších teplotách se v ní vařím. Aero helma ušetří cenné watty, nicméně jsem pro tentokrát učinil rozhodnutí klasické silniční helmy za cenu lepší termoregulace a věřím, že to nebyla chyba.   


Průběh závodu - plán vs reálný průběh

Start závodu byl naplánován na sobotu 4.6.2022 ve 12h. Na start letošního ročníku se postavilo 605 závodníků. Start byl hromadný a mým cílem bylo se vyhnout hned od začátku plavání větší “mele”. To se mi podařilo a již od samotného startu jsem se pohyboval v čelní skupině mezi 3.-7. místem. Pocitově bylo plavání skvělé, narozdíl od Challenge Sankt Pölten, kde jsem se kvůli nerozplavání před startem ve vodě trápil. Z vody jsem vybíhal po 1900m plavání v čase 25:21 (tempo 1:17/100m) na 4.-7. se ztrátou jedné minuty na čelo závodu. 

Hned v úvodním depu jsem bohužel vlastními chybami ztratil 45 vteřin, které mě o to víc mrzely v první cyklistické části. Cílem cyklistiky bylo nejprve dojet soupeře, což mě stálo značné a kvůli pomalému depu zbytečné síly navíc. Dojet samotné čelo závodu se mi podařilo již na cca 20. kilometru závodu. Na nic jsem nečekal a vzhledem k mým cyklistickým schopnostem jsem chtěl využít svůj potenciál a soupeřům jsem se začal vzdalovat. Osamostatněný jsem zbytek cyklistické části závodu jel na čele. Doprovod mi dělalo pouze auto - předjezdec a televizní motorka. Plán na kole byl trochu jiný a právě v úvodní části cyklistiky se pravděpodobně rozhodlo o mých silách v závěrečné disciplíně. Na kole jsem si vytvořil na soupeře postupně náskok okolo jedné minuty a v závěru byl prostor zvolnit před běžeckou částí. Cyklistickou část (90km) jsem zvládl v nejrychlejším cyklistickém čase dne 2:09:12 (oficiální čipový čas). Průměrná rychlost činila 42km/h na 289W. Byl jsem o cca 30 vteřin rychlejší, než v roce 2021. 

Do závěrečného ½ maratonu jsem vybíhal s celkem komfortním náskokem jedné minuty, nicméně jsem již od začátku cítil, že dnes bude velmi těžké stlačit tempo po 3:40/km, což byl plán. Držel jsem pomyslný sweet spot, respektive tempo, které jsem byl schopný udržet po celou dobu běžecké části. Bohužel, ku mé smůle, soupeři byli po kole pravděpodobně odpočatější i díky jejich spolupráci a tak se přede mě dostali ve druhém kole Jakub Langhammer s Tomášem Řenčem. V nohách už nezbylo moc síly na soupeření a zhruba s dvouminutovým odstupem na vítěze dobíhám do cíle v novém osobním rekordu 3:55:52 na bronzové pozici Mistrovství České Republiky.

Pár slov na závěr...


Se svým výkonem jsem na jednu stranu spokojený a na tu druhou stranu mě mrzí, že mě od vítězství dělily pouze dvě minuty, které šlo jednoznačně nahnat v kombinaci zrychlení prvního depa a díky tomu ušetření sil na kole. Jednoznačně je můj výkon lepší než v loňském roce, kdy jsem Czechman Triatlon vyhrál s časem o 9 minut pomalejším.  


V závodě jsem měl dva rozhovory do ČT Sport a v průběhu závodu se mi hodně věnovala kamera ČT. Proto má pro mě tento výkon i velkou mediální hodnotu, která je součástí profesionální kariéry každého sportovce. 


Děkuji všem svým partnerům za podporu, zejména Frydl Servis, který mi umožňuje být mistrem svého řemesla! 


Výsledky závodu:

https://cts.triatlon.cz/LapResultExtended/RaceResult?type=Track&gender=M&raceTrack=13475&race=7338


Reportáž ČT Sport (od čtvrtka 9.6.2022)

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10155440826-triatlon/222471291362101/

Vysílací časy: 3x odvysílané 

Děkuji všem svým partnerům za podporu!

Frydl Servis - GENERÁLNÍ PARTNER

Cadex - Cyklistický materiál

Giant CZ/SK - Cyklistický materiál

Progress Cycle - Cyklistický materiál

Compressport CZ/SK - Kompresní oblečení

Zerod CZ/SK - Triatlonové oblečení

2BWinner - trenér Karel Zadák

Bazén Radotín - Plavecké zázemí

KOA - Bike Fitting, konzultace

Adolf Zika - Materiální podpora

Swimaholic - Materiální podpora

Bárta Limousine - Podpora mobility

Data z Czechmana

Plavání 1:17/100m

Cyklistika 42km/h

Běh 3:48/km

Devátý nejrychlejší Čech Sportisimo 1/2 maratonu 2022

Nové osobní maximum 1:11:49

Osobní rekord o víc jak 4 minuty!!! 

Články na těchto stránkách píši k významným sportovním událostem a právě můj výkon v half maratonu považuji za významný milník v mých běžeckých výkonech. 

21km a 195m, taková je certifikovaná distance 1/2 maratonu. Po koronavirové pauze se opět rozjíždí série závodů RunCzech a právě prvním závodem na území ČR byl Sportisimo 1/2 maraton 2022 konající se v české metropoli. Rozhodnutí startovat padlo necelé dva týdny před závodem. Po únorovém COVIDU a následném kempu na Gran Canarii jsem byl poměrně skeptický, protože běžecká forma byla mizerná. Nicméně, v polovině března tělo začalo fungovat normálně a byl jsem schopný odběhat solidní tréninky i když jich před tímto závodem nebylo moc. 

Den závodu

Na závod jsem se připravoval cíleně defacto až poslední týden vylaďujícími motivy. K mé přípravě vedoucí k tomuto výkonu se vyjádřím níže, nicméně, pojďme si přiblížit jak probíhal závodní den v mém podání. Start závodu byl naplánován na 10h. Ideálně se tedy jevila snídaně v 7:30 v podobě dvou toastů s máslem + šunka a sýr. Tuto kombinaci mám dlouhodobě osvědčenou. Samozřejmostí byly také probiotika, které beru vždy 2-3 dny před závodem, abych předešel případným zažívacím potížím. Na místě jsem byl společně s také závodící partnerkou přesně hodinu před startem. Následovalo rozcvičení - 1km rozklusání + rovinky a dynamický strečink. Na teploměru byl 1 stupeň nad nulou, proto bylo prioritní zůstat v teple. Skvěle tomu pomohla flíska, kterou jsem odhodil až v koridoru těsně před startem. Před startem jsem si dal "long carb" gel s cílem doplnit cukry na první polovinu závodu. Pro samotný závod jsem měl připraven liquid caffeine gel, který jsem si dal na 11. km. Zpětně hodnotím, že jsem měl počkat ještě 1-2km vzhledem k velmi rychlému vyčerpání rychlých cukrů. Pro závod jsem zvolil obuv Nike Air Zoom Alphafly NEXT%. Vybíral jsem si mezi Nike ZoomX Vaporfly NEXT%, nicméně Alphafly vyhrály vzhledem k větší pružnosti a subjektivně lepší trakci na všech površích. Vzhledem k velké zimě, která panovala po celou sobotu jsem se rozhodoval, zda obléci do teplejšího oblečení. Tílko a kraťasy, respektive klasická atletická kombinace nakonec vyhrála. Paradoxně, po celou dobu závodu jsem nepociťoval zimu a nebyl jsem jí ani limitován. 

Závodní taktika a průběh závodu

Taktika je prostředkem pro realizaci strategie. Je dána jak technickou přípravou, tak i kondičními a psychologickými faktory. Vzhledem k tréninkům, které závodu předcházely, jsem volil poměrně riskantní strategii. Cílem bylo hlídat tepy na ANP a zároveň se snažit v první polovině závodu co nejvíc odpočívat. Pojďme si shrnout, jak jsem si počínal v průběhu závodu. 

km 1-3 

"Je to napálené - keňani nedaleko", říkal jsem si. Očekával jsem prudké tuhnutí při rozběhnutí prvních kilometrů po 3:10/km. Na mysli jsem měl však shahu co nejvíc relaxovat. Zároveň jsem věděl, že mi za chvíli začne dýchat na záda skvělý běžec a bývalý týmový kolega, Tomáš Mika.

km 4-19

Stabilizuji se v tempu 3:20/km a běžím sám po Strakonické ulici. Po větru to doslova letělo, avšak, o to víc mě děsila ona otočka na 6. km. Postupně se ke mně přiblížila skupinka včetně Tomáše a začali jsme spolupracovat. Chvílemi se závod začal podobat cyklistické týmové časovce, kdy jsme se po cca minutě střídali na čele. Tato spolupráce nám poměrně zásadně pomohla. Pocitově se běželo prakticky zadarmo až jsem se divil. Na 11. km doplňuji gel a cítím sílu, nicméně vím, že by bylo dosti neurvalé se pokoušet o sólo útěk. "Lámat chleba" se začal až na Libeňském mostu, kde se skupinka začala trhat a zůstal jsem pouze já, Tvrdík a Mika. V Karlíně nastala první krize u občerstvovací stanice, kde jsem pocítil, že začínají tuhnout nohy. V dáli jsem již cítil Těšnovský tunel, ve kterém se většinou rozhoduje o finálním pořadí. 

km 20-21,1

Při výběhu z tunelu po kostkách mi ze vteřiny na vteřinu "odešly" nohy a já věděl, že nemám sílu na finish. Glykogen vyčerpaný a tak přecházím na ofenzivní strategii - doběhnout v kontaktu, což se mi nakonec povedlo a svůj druhý sólo 1/2 maraton v životě končím v novém osobním rekordu o víc jak 4 minuty!!! 

Finish

V cíli nastala obrovská euforie z podaného výkonu. O to větší radost jsem měl z výkonu mé partnerky, Aničky, která svůj první 1/2 maraton v životě zaběhla za 1:33. Tomu se říká dvojitý úspěch, zkrátka, vždy je lepší sdílet společnou radost a emoce :-) 

Data

OFICIÁLNÍ ČAS: 1:11:49 

PRŮMĚRNÉ TEMPO: 3:22/km

PRŮMĚRNÉ TEPY: 164bpm 

PRŮMĚRNÁ KADENCE: 176rpm

TEPLOTA: 1-3 stupně 

Které klíčové tréninky vyladily mou výkonnost?

Tempo: 3x2km meziprahové tempo s meziklusem na AP

Tempo: 15km@Ironman 70.3 pace - meziprahové tempo blíž k ANP (Z3) 

Tempo: 20+20+20 minut progresivně. Posledních 20 minut na ANP 

Dráha: "Kipchoge workout" - 1200, 4x1000, 2x400, 2x200 

Dráha: "Taping" - 4x1000, 3x600, 2x400, 2x200 

A k tomu samozřejmě vhodně vložené klusy a delší běhy. 

Czechman triatlon 2021  

Absolutní vítězství na největším českém triatlonu

1900m plavání90km bezháková cyklistika21,1km běh

4:04:09 - můj letošní vítězný čas

Cílový čas 4:04:09

1900m Plavání: 26:39 (3)

90km cyklistiky: 2:09:25 (1)

21,1km běh: 1:24:01 (2) 


Dosažení důležité mety - to pro mě znamená vítěztví na tomto podniku

Ve chvíli, kdy člověk většinou vůbec neočekává, dějí se velké věci. V tomto  duchu se pro mě nesl můj premiérový start na největším a nejprestižnějším triatlonovém podniku v České Republice. Ve většině letošních závodů se mi nedařilo tak, jak jsem si představoval. Po Triatlonu Most (kde jsem chtěl vyhrát a nakonec dokončil až třetí) jsem byl o to víc zklamaný ze svého výkonu, nicméně se tento nepovedený závod rozhodně podepsal na mém chtíči po výsledku. Vrcholem druhé poloviny sezóny měl být totiž původně vyhlášený poloviční Ironman v rakouském Podersdorfu, kde jsem měl původně startovat tentýž den, kdy se konal Czechman. Nicméně, náhody se nedějí úplně bezdůvodně a tak jsem se od startujícího kamaráda, Kuby Růžičky (tímto mu děkuji za informaci), dozvěděl o figurování mého jména na startovní listině největší tuzemské půlky, Czechman triatlonu, pouze dva dny před mým plánovaným startem v Podersdorfu. Nebylo moc času na rozhodování a tak jsem zvážil všechny "pro" a "proti" a Czechman vyšel jako vhodnější závod.

Samotná příprava by probíhala úplně stejně, jako na Podersdorf, tudíž nic nebránilo podání maximálního výkonu v daný okamžik. 

Nebudu se tím nikterak tajit, tuze jsem si přál na Czechmanovi uspět, ideálně vítězstvím. Letošní sezóna nebyla úplně podle mých výkonnostních představ a tak jsem vnitřně cítil, že se potřebuji ukázat v dobré výkonnosti českému triatlonovému publiku. Před závodem dodržuji své, již zajeté rituály v podobě stravování, spánkového návyku a časného příjezdu na závod. Den před samotným startem jsem také pečlivě prostudovával závodní trať, aby mě nic nepřekvapilo. Chuť vítězství jsem okusil na podobné, nicméně kratší trati už loni, kdy jsem zde zvítězil na Triatlon Pardubice pod taktovkou stejných organizátorů. Czechman je však úplně něco jiného. Dalo by se říci, že to je pro české triatlonisty taková triatlonová "mekka". Když jsem se byl před třemi lety podívat na Czechmana v roli diváka, vzhledem k mononukleóze, která mě tehdy vyřadila prakticky na celou sezónu z provozu, cítil jsem ohromnou sílu tohoto závodu. Jednak konkurencí, která se tu každoročně schází a jednak z naladění všech, kteří tímto závodem žijí. 

Tempový závod bez větších nástupů = dobře zvolená taktika

Na start Czechmana se postavilo přes pět set závodníků a již před startem jsem predikoval, že pro vítězství by měl stačit výsledný čas kolem 4:05. Na této trati je pro mě rozhodně dosažitelný a taktika spočívala po domluvě s trenérem, Karlem Zadákem v "tempovém závodě". V sobotu, 4.9. jsme se vrhli do průzračné vody písáku Hrádek. Startoval jsem takticky zleva, abych se vyhnul největší mele a k mému překvapení jsem byl na první bójce na dělené první pozici, společně se skvělým plavcem, Pavlem Mužíčkem z TTT party. Doplavali jsme spolu až na první otočnou bójku bok po boku, kde se postupně vytvořila skupina, kterou jsem až do konce plavecké části víceméně odtáhl. Pouze dva plavci nám kousek cukli, avšak věděl jsem, že 30 vteřin není žádná ztráta. Z vody vybíhám na průběžném třetím místě, což mi zaručuje skvělou výchozí pozici na cyklistiku. V depu se zdržuji kvůli oblékání ponožek a na kolo naskakuji jako čtvrtý. Na kole na nic nečekám a již na čtvrtém kilometru se ujímám vedení. Přepínám do "módu tempové vytrvalosti" a držím předepsaný výkon. Přede mnou jede po celou dobu auto a průběžně mě doprovází i televizní motorka, což mě hnalo o to víc vpřed. Na trati dostávám průběžné informace o mém velkém a narůstajícím náskoku na většinu konkurentů. Pouze Karol Džalaj se ustálil zhruba tři minuty za mnou. Tento odstup jsem si pohlídal až do konce cyklistické části, kterou jsem proletěl v čase 2:08:50. Posledních 10km jsem ubral a snažil se připravit lehce přehřáté tělo na běh, což se na běhu ukázalo jako dobrá taktika. Vbíhám do depa a už při prvních krocích vím, že to bude dnes těžké, nicméně vidina vítězství mě táhne vpřed.

Rozbíhám první kilometr. Byl pocitově lehký, nicméně čas 3:38 a odezva nohou při prvním průběhu po travnaté části běžecké části mi říká, že dnes toto tempo bude velmi těžké udržet. Záhy zvolňuji a čekám, až se zapracuji do tempa. Po otočce vidím Karola Džalaje, který vypadal nebezpečně. Po prvním kole se dozvídám, že na mě stáhl asi 20 vteřin, což mě znepokojilo. O to víc se snažím držet stálé tempo, nicméně cítím z kola každou část těla. Ku mému štěstí, v polovině běhu tělo začíná reagovat, doplňuji rychlé cukry a začíná se mi dařit držet tempo alespoň kolem 3:50/km. Záhy zjišťuji, že můj náskok na Karola Džalaje rychle vzrůstá a já se tak začínám cítit komfortně. Náskok jsem nakonec navýšil na bezmála sedm minut a cílovou pásku jsem protnul v čase 4:04:09, což je můj dosavadní třetí nejrychlejší čas na regulérní poloviční distanci. Později zjišťuji, že se jedná o vůbec nejrychlejší čas na této trati v uplynulých pěti letech, což mi na radosti rozhodně přidává. 

V cíli mě čekal "výslech" mých dojmů od České televize a pár slov do mikrofonu pro fanoušky závodu. Velmi si vážím podpory všech, ať už na trati, nebo na dálku. Bojoval jsem i za vás! 

Záznam v ČT Sport: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10155440826-triatlon/

Challenge Gdansk - 19. místo mezi profesionály

PLAVÁNÍ: 25:14 (20) KOLO: 2:10:02 (21)BĚH: 1:25:13 (18)CÍLOVÝ ČAS: 4:06:02

Můj třetí závod v M PRO kategorii se uskutečnil v polském Gdansk. Jednalo se konkrétně o Challenge Gdansk, coby o "nováčka" v prestižní světové triatlonové sérii závodů Challenge Family. Gdansk je pobřežní město u Baltského moře ležící na samotném severu Polska. Vzhledem k očekávaným tropickým vedrům v České republice jsem čekal poněkud chladnější podmínky i vzhledem k faktu, že se jedná o mnohem severněji ležící lokalitu. Nicméně, opak byl pravdou a právě ona závodní neděle byla tento červnový týden nejteplejším dnem týdne. 

Vraťme se ale o několik týdnů zpět... 

Challenge Sankt Pölten byl pro mě ne zcela vydařeným závodem vzhledem k nepříjemné zkušenosti s krvavou příchutí, jež mě doprovázela již od začátku plavání. O tomto tématu je příspěvek níže... Po Sankt Pöltenu jsem si jasně řekl, že musím závodit dále a "prodat" pomyslnou formu, kterou mám. Hned jak jsem se dozvěděl o Challenge Gdansk, neváhal jsem ani chvíli a hned procesoval registraci. Příprava na závod byla víceméně pouze v jednom blokovém týdnu, kdy bylo možné zařadit větší a delší intenzity. Předchozí týden po Pöltenu jsem do tréninku zařadil zejména obecnou vytrvalost bez vyšších intenzit. Byla to jediná cesta, jak tělu dopřát dostatek regenerace po předchozím závodě a zároveň opět zapracovat na tréninkovém zatížení. Další týden jsem poté absolvoval tři klíčové tréninky; jeden z každé disciplíny triatlonu. Jednalo se víceméně o rozvoj speciálního tempa směrem k závodu. Tělo i mysl se postupně připravovala na výkon a v tréninku jsem se začal cítit výborně. Nemalou komplikací byla však distorze kotníku, ke které došlo při úterním tréninku v závodním týdnu. Po vyhodnocení situace jsem přistoupil k vynechání běhu, což se ukázalo jako dobrý krok. 

ČTVRTEK (4 dny do závodu)

Na závod jsem se rozhodl cestovat zcela sám, což pro mě bylo další zkouškou. Nemalou pomocí pro mě byla možnost noclehu v pobočce Vienna House Andel´s Lodž, kde jsem si velmi vděčně mohl odpočinout po prvních sedmi hodinách strávených v autě. Triatlon není vždy pouze o závodě, ale i o cestě a někdy se i samotná cesta stane součástí zážitků. Takovým zážitkem byl pro mě právě i nocleh v Lodži. Proměnit starou továrnu v hotel, který na každém metru připomíná umělecké dílo je skvělou myšlenkou a inspirací při cestě. 

PÁTEK (3 dny do závodu) 

Poslední cesta, již přímo do místa destinace proběhla dle plánu v pátek kdy jsem do Gdansk přijel kolem druhé odpolední hodiny. Následovalo rychlé ubytování v penzionu v těsné blízkosti startu závodu a časná registrace, na níž jsem byl jako jeden z prvních profesionálů. Rychlá obhlídka cílového prostoru i depa byla pro mě již klasickou rutinou. Následoval kratší odpočinek a první běžecké otestování kotníku při proběhnutí si běžecké trati. Zklamáním v této destinaci byla pro mě zdejší kuchyň, kde bylo prakticky nemožné sehnat bezlepkové jídlo.

SOBOTA (den do závodu)

Sobotu jsem pojal již s tradičním programem. Vzhledem k přetrvávající únavě z cesty jsem proto dopoledne zvolil variantu polehávání a pasivního odpočinku. Přes poledne jsem se jel rozjet do lesů, které leží nedaleko Gdansk. Vzhledem k vysokým teplotám se ukázalo, že to byl dobrý nápad jak tělo co nejméně zatížit. Navečer jsem si uložil věci v depu a následoval opět "hon na restaurace", kde vaří bez lepku. Nakonec našel onu jednu, kde měli dokonce i rýži, za což jsem velmi vděčný :-) 

NEDĚLE (race day!!!) 

Den "D" nastává. Vstávám s komfortní časovou rezervou v 5:30h, snídám bezlepkové pečivo, které jsem si pro tuto konkrétní snídani vezl z Vienna House Diplomat Prague. Balím si věci do batohu a definitivně opouštím ubytování. Mířím do depa, kde nacvakávám tretry a kontroluji materiál. Vše vypadá velmi dobře a tak nic nebrání finálnímu oblékání mého 2XU Propel P:2 neoprenu! Start profesionálů je v 8:00, proto nenechávám nic na poslední chvíli jako minule a v 7:30 se jdu kvalitně rozplavat. Díky teplotě moře hluboko pod 20 stupňů jsou povoleny neopreny a tak by mělo být plavání opravdu rychlé. 10 minut před startem již organizátoři svolávají profesionály a já po poslední zkušenosti jdu na samý kraj startovního pole. Plavecká trať je velmi jednoduchá a první obrátka je až po 710m díky čemuž je velmi pravděpodobné, že se startovní pole do první otočky kolem bóje roztrhá. Startujeme v 8:00 hromadně. Díky dobrému startovnímu postavení se vyhýbám jakémukoliv kontaktu a jedu si svou čáru. Po cca 100m se chytám na pomezí prvního a druhého balíku ve kterém figurovaly jména, která později útočila na pódiová umístění. Cílem bylo udržet balík a zároveň si odpočinout, což se dařilo skvěle. Z vody vybíhám na hranici 25 minut při tempu 1:20/100m. 

Po zdařilém plavání ztrácím v depu a bohužel mi díky tomu ucvakl celý "balík". Podstatné je, že vím, na čem jsem nejvíc ztratil, což je pro mě další cennou zkušeností. Cyklistiku rozjíždím opatrně i vzhledem k opravdu teplému počasí. Na pomezí prvního okruhu ze tří se postupně utvoří skupinka zhruba osmi profíků, ve které figuruji i já. Na kole se necítím příliš dobře a tak dávám přednost zadním pozicím této skupiny. Ve vyšších rychlostech mi chybí převody a tenze v oblasti hemstringů a gluteálních svalů mi znemožňuje jít na delší dobu do vyšších výkonnostních zón. Cyklistika vedla po jakémsi městském "obchvatu". Nechyběla ani technická pasáž kolem známé fotbalové arény, proslulá jízda tunelem či dva mosty přes řeku. Díky silnému protivětru bylo postaráno i draftingovou spolupráci, které většina závodníků hojně využívala. Z kola seskakuji po 2 hodinách a 10 minutách na běh již v tropických 35 stupních. 

Běžecký úsek na challenge gdansk ve 35 stupních 

V běžecké části zkouším rozběhnout plánované tempo, nicméně záhy zjištuji, že je v tomto vedru pro mě nereálné. Proto volím běh čistě na subjektivní pocit aniž bych řešil tempo. Běžecká trasa je situována v místním parku, přičemž se střídá asfaltový povrch se štěrkem. Zhruba polovina běžecké trati je na slunci a naštěstí organizátoři vložili na každý pětikilometrový okruh dvě občerstvovací stanice. Těch vděčně využívám a snažím se do sebe nalít co se dá. Nejradši jsem za houbičky namočené v ledové vodě. Ty mě vždy nejvíce probraly. Využívám také liquid gelů od Enervit, které mi dodaly dostatek glukózy obohacené o kofein při celém běžeckém úseku. Díky tomu jsem podal relativně stabilní běžecký výkon. V běžeckém úseku se mi podařila stáhnout většina závodníků z původní cyklistické skupiny, přičemž zhruba tři kvůli vedru nakonec nedokončili.

Podmínky měli všichni stejné, nicméně subjektivně pokládám svůj výkon za vyrovnaný a s 19. místem jsem spokojený.

Nyní je prostor zapracovat na vyhodnocení první poloviny sezóny a odstranit různé nedostatky, které mě limitovaly. Ve druhé polovině sezóny se těším zejména na Triatlon Most! Ve hře jsou také závody ze série Challenge/Ironman. 

Toto je stále jen "juvenilní" fáze mé kariéry a cítím, že zatím jsem odkryl pouze pár karet z mé výkonnostní sbírky. Vše chce čas a trpělivost. Odměnou je dokonalá adaptace organismu na zátěž a tím zaručená vysoká výkonnost. 

Challenge Sankt Pölten PRO Race

Můj druhý závod mezi profesionály proběhl v rakouském Sankt Pöltenu coby v závodě Challenge Family. Jak je patrné, závodil jsem skutečně na krev a se svým výkonem jsem vzhledem k této skutečnosti spokojený.  

1900m plavání skrze dvě jezera

28:54

90km na kole v jednom okruhu

2:20:46

Závěrečný 1/2 maraton ve dvou kolech

1:15:43

Přiblížení závodu a okolností, které mě zavedly do Sankt Pöltenu. 

Více v rozhovoru pro sport.cz ZDE!!! 

Ironman 70.3 - Dubai 

(První závod mezi profíky)


Porovnat své síly se světovou konkurencí, zjistit aktuální stav výkonnosti a konečně se podívat někam do světa. Tak by se daly shrnout mé ambice směřující k mému prvnímu startu v PRO kategorii na závodě Ironman 70.3 Dubai. Závod v profíkách byl pro mě v mnohém “poprvé”. 


A mnohé další….


Vše bylo velmi rychle naplánované. O závodě jsem se dozvěděl měsíc před startem, přičemž onen týden jsem netrénoval kvůli nemoci. V tréninku bylo nezbytné improvizovat a využít motivů, jak se dostat do formy. Bez předchozích pobytů v teple a s nižším nájezdem v základní vytrvalosti byl Dubai velkým otazníkem.


Celý svět se točí kolem Covidu…

Celá akce začala pondělním ránem, kdy jsem díky ochotě mého táty mohl absolvovat předodletový covid test. Počasí v ČR nevěštilo nic dobrého; opět sněžilo a teploty se pohybovaly na hranici nuly stupňů celsia. Zpáteční cesta z IKEM se mi stalo osudným další “poprvé”, nicméně toto poprvé je, doufám, zároveň i “naposledy”. Po cestě domů  nedodrželo auto za mnou bezpečný odstup a i díky “ledovce” do mě vrazilo na nebezpečném úseku poblíž Zličína. Byl to jen “ťukanec” v cca 30-40km/h rychlosti, ale po zbytek dne se mi motala hlava v důsledku lehčího opěrkového syndromu. V úterý bylo vše již trochu lepší a tak nic nebránilo odletu...

Na závod jsme letěli z Prahy v úterý odpoledne. Do Dubaje jsme přilétli ve středu po půlnoci místního času, přičemž nás personál letiště ihned hnal na další covidový test. Středa byla poté ve znamení čekání na hotelovém pokoji na výsledky, které přišly až kolem páté hodiny odpolední. Poté obhlídka místa startu lehkým během a seznámení s místními vedry. Táhlé řešení problémů osobního rázu se silně podepsalo na kvalitě spánkového cyklu i celkové připravenosti. Do závodu jsem chtěl ale i tak jít se 100% nasazením.  


Čtvrtek, jakožto předzávodní den nás společně s šéfem týmu, Davidem Dobiášem, čekala registrace a vyzvednutí startovních čísel s lehčím vyplaváním v moři. Odpoledne jsme uložili kola do depa a v tu chvíli mi teprve opravdu začalo docházet k čemu se již velmi rychle schyluje. Z naší “české kotliny” jsem z loňského roku byl zvyklý na poněkud chaotičtější organizaci a konkurenci, kterou lze na “půlkách” sčítat na prstech jedné ruky. Zde se na start PROFI kategorie postavilo 62 borců světové výkonnosti. Z postury každého šla vyčíst skvělá forma. Cílem byl focus na každý moment závodu, nevnímat chyby, pořadí…, zkrátka do toho dávat taktické maximum. Proč zrovna taktické? Zejména proto, že teploměr vzduchu při závodě měl vystoupat až k extrémním 40 stupňům celsia. Se závoděním v takových teplotních podmínkách nemám žádné předchozí zkušenosti a tak jsem se snažil přemýšlet nad detaily. Nezbytným prvkem byla hydratace a to pravidelná. Před závodem jsem nejen na popud Davida doplnil solné tablety, se kterými jsem měl dodnes žádnou zkušenost. Bylo mi jasné, že při plavání a na kole se nejspíš neuvařím. Běh byl ovšem otázkou, protože jsem dosud trénovat pouze v České Republice v zimních teplotách. Teplotní rozdíl mezi tréninkem v ČR a závodem v Dubaji činil neskutečných 42 stupňů celsia.


Osobní ambice před závodem:

Plavání: 24 minut

Cyklistika: 2:05

Běh: 1:16:30 


Race Day

Vstávání ve čtyři hodiny ráno není ideální. Následuje rychlá snídaně předem nakoupených potravin a hurá místním “pakistánským” taxi na místo startu. Všude panuje tma, kterou prolínají motivační fráze moderátora. Ve srovnání s jinými závody cítím neskutečnou atmosféru. Po zkontrolování věcí v depu přišla pro mě smutná zpráva - plavání pro PRO kategorii bez neoprenu. Této skutečnosti jsem se obával z několika důvodů, přičemž ten hlavní byl, že jsem narozdíl od své konkurence neměl speedsuit. S plaveckým výkonem jsem nebyl nikterak spokojený, polehčující okolností byla absence plavání v tréninku v uplynulých dvou měsících. Depo jsem měl na svůj poměr poměrně rychlé, o to víc času jsem ztratil při zapínání tretry, kde se mi shrnul jazyk. První kilometr cyklistiky - čas do toho dupnout. Rozjíždím odvážně na 350W a předjíždím spolupracující skupinku asi čtyř profíků. Řadím se do vedoucí pozice, přičemž jsem chtěl být ten, kdo udává tempo. To se mi daří a postupně dojíždíme další a další závodníky. Vedle mě se střídají dvě televizní motorky, což je jen další přidanou motivací. Zamávám kameramanovi a pořád držím výkon kolem 340-350W. Postupně se začínáme prostřídávat, což hodnotí všichni pozitivně. Minimálně jeden ital mi dává palec nahoru ať v tom pokračuji. Vše jde celkem v poklidu, dokud se zezadu nevyřítí dvoumetrová “gorila” na časovce od Factoru. Nejsem moc zvyklý, že by mi někdo v závodě začal ujíždět a tak přidávám, řadím se za něj a snažím se ho držet. Výkon se drží zhruba tři minuty na 420-470 wattech. Poctivě jsem držel rozestup nějakých 10-15 metrů, načež jeden z profíků z naší skupiny mě začne předjíždět. Není divu, že měl tolik síly, protože si kvalitně za mnou odpočinul draftingem. Ostatní jej následovali a já poprvé pocítil, že tuhnu. V dálce na dálnici vidím mírné stoupání a proto, i když mi ujeli o nějakých 50m vím, že je v tom kopci “docvaknu”, což se nakonec i podařilo. Od té chvíle sjíždíme postupně další a další borce pod dohledem rozhodčích na motorce, kteří zároveň stihli penalizovat onoho němce, co za mnou hákoval. I v této sestavě dojíždíme až do T2. Cyklistický čas 2:01 při rychlosti 44,7km/h je pro mě velmi pozitivním překvapením. Na běh jsem díky pozvolnější druhé polovině cyklistické části závodu relativně odpočatý, ovšem, již od prvního km mi nejde držet rychlejší tempo, než 3:45/km. Hlava se začíná vařit a já začínám bojovat o dokončení. Měním taktiku a zjišťuji, že po 4 minutách na kilometr bych mohl vydržet celý běh. Zakazuji si přemýšlet o tom, jak rychle proti mě letí čelo závodu. Na osmém kilometru vrážím do lampy a málem padám na zem. Cílem je teď úplně “nezkapat” a proto se na každé občerstvovačce zastavuji a polévám se vším, co je k dispozici. Soustředím se pouze na sebe, neřeším kdo mě předběhne a to mi umožňuje doběhnout v čase 1:24 běžecký úsek.


Svůj výkon hodnotím pozitivně. Podal jsem své maximum, byť se na výsledku podepsalo slušné kvantum faktorů. Na to se však nikdo neptá. V umístění mezi profesionály zastávám 45. příčku, na kterou jsem klesl až ve finální, běžecké části závodu. Největší překážkou pro mě bylo extrémní teplo na které jsem nebyl zvyklý. Do dalšího klání bude jistě vhodné pořídit speedskin, déle se aklimatizovat v místě závodu. Závod byl pro mě vstupem do profesionální sportovní sféry a mým cílem není nic jiného, než svůj výkon zlepšovat v nadcházejících závodech, ať už série Ironman či např. Triatlon Most. 


Děkuji všem za podporu, které si velmi cením! Na místě zejména Davidu Dobiášovi (kterému zároveň gratuluji k pokoření pěti hodin!!!)    


Výsledné výkony:

1900m plavání: 28:05

91km cyklistiky: 2:01:50

21,1km běh: 1:24:25

Výsledky: https://www.ironman.com/im703-dubai-results


Chvíle, které opravdu prověří, zda to myslíme se sportem vážně...

Koronavirus nám doslova uzavírá svět před očima a na internetu se to neustále hemží diskuzemi na všemožná témata ohledně pohledů a názorů na situaci. Nebudu rozebírat negativa, protože s tím nic moc nelze udělat. Na čem ale lze jednoznačně zapracovat, je jednak sám na sobě, na své vůli, na svém odhodlání a mnohých dalších vlastnostech. 

Jak by měl být vedený trénink dle mého pohledu...

Pandemie nabírá na obrátkách a je mnoho spekulací, kdy teoreticky může být po všem. "Po všem", ze sportovního pohledu znamená i uskutečnění plánovaných nebo odložených závodů. K tomuto dni nemá nikdo moc jasno, přičemž spekulacím, že v květnu vše vymizí, nedávám moc velikou naději. Reálně by se tak dalo uvažovat o červenci-srpnu, kdy se náš život vrátí nejspíš do normálu. 

Ovšem...

Co do té doby?

Bylo mnoho plánovaných závodů a prakticky každý trénoval celou zimu podle termínu svého prvního "A závodu". Nabízí se mnoho tréninkových postupů.

Mýma očima nahlížím na situaci, kdy je lepší z tréninkových ANP intenzit ubrat, poněvadž "brod" (závody) je ještě daleko. Vraťme se tedy k budování aerobní kapacity, k čemuž nám nahrává několik pozitivních faktorů:

1) Venku se otepluje, což víc než pobízí k najíždění kilometráže na kole.

2) Pohyb při nižších intenzitách nevyčerpává imunitu, naopak ji posiluje, díky čemuž je organismus odolnější. 

Neměli bychom ovšem opomenout ani udržování rychlosti, k čemuž nám pomohou kratší úseky, např. 10x30" nástup s pěti minutovým vyjetím v zóně II.. Víceméně, totéž platí i při běhu, kde je vhodné zařazovat volné aerobní běhy se střídáním tréninků např. se zařazenými rovinkami či kratšími kopci. Kvůli uzavření bazénů není možné plavat, nicméně, polehčující okolností je, že tyto podmínky mají v ČR prakticky všichni stejné. Jako dobrý substitut plaveckých tréninků se tak nabízí tahání gum, čímž lze udržet alespoň "hrubou sílu". S přihlédnutím k ideomotorickému tréninku nemusí ani sportovec plavecky vyjít z " plavecké formy".

Jsme ve jménu všech kolem nás odkázáni sportovat individuálně a tímto i děkuji všem, co tento princip dodržují. Motivaci lze doslova sbírat i jinými způsoby, než skupinovým tréninkem. Aplikace https://www.strava.com/  nabízí mnoho segmentů, ať už cyklistických, nebo běžeckých. V nich se lze virtuálně srovnávat s ostatními, což může být pro mnohé zábavou i motivací zároveň. Pokud má sportovec trenéra, je jeho povinností dohlížet nad smysluplným tréninkem přizpůsobeným situaci. V neposlední řadě by měl trenér zastávat i roli coache v těchto časech. Trénujme chytře, trénujme venku a minimalizujme kontakt s ostatními - je to v zájmu nás všech. Jedinou cestou není se zavřít doma na trenažéru a potit kilometry, když je venku skvělé počasí na jakýkoliv venkovní sport. 

Pakliže si nevíte rady, neváhejte mi napsat o tipy, jak profitovat z tohoto období. 

Díky větším časovým možnostem je tak i ten pravý čas začít systematicky trénovat.

Blog

Bomby už od začátku roku!

Sparta! Nová parta!

Od letošní sezóny budu nově reprezentovat červené barvy elitního týmu AC Sparta Praha Cykloakademie, který o sobě dává znát zejména v cyklistice. Díky podpoře Jirky Siváky, které si moc vážím, budu Spartu reprezentovat i v triatlonovém poli, přičemž se objevím i na MČR v časovce jednotlivců do 23 let. 

Křivka výkonu stoupá, avšak "ukázaná platí"!

Vzhledem k tomu, že je teprve únor, mám možná i paradoxně nejlepší formu, kterou lze jednoznačně potvrdit "mikoušovským rčením" - Ukázaná platí! Onou ukázanou myslím např. zaběhlé osobáky z plného tréninku na 1000m, 1500m i nově 5km na silnici a to s razantním zlepšením. Není tomu jinak ani na kole, kde se hranice výkonnostních zón neustále posouvá díky vzrůstajícímu FTP. V polovině února jsem si v rámci plaveckého testu zaplaval 2025m s následným výlezem za 24:35 (T: 1:13/100m), což svědčí, že bych 1900m měl zvládnout v otevřené vodě s přehledem pod 25 minut, realita však v závodě potvrdí, co jsou fakta! Spojnicí celého progresu je konzistentní trénink, jež dodržuji de-facto od října loňského roku. Díky tomu mi stoupla absolutní výkonnost ve všech směrech, aniž bych "extrémně" trénoval. Paradoxně odpočívám snad někdy i více, než když jsem trénoval pod trenérským vedením. Být sám sobě trenérem mi zatím svědčí a musím si teď zaklepat, poněvadž doufám, že své šéfování udržím i nadále v progresu. 

Zadar - poloviční premiéra s taktikou "all out"

Debut na středním triatlonu - Zadar Half triathlon se blíží. Již půl roku o závodě přemýšlím a rozhodně mě nenechává chladným, ba naopak. Snažím se již teď připravit už po mentální stránce tak, abych úspěšně zahájil svou cestu za potencionální pro-kariérou, na kterou stále pomýšlím. Vše ukáží následující dva roky. 

Czechman - není prostor už na žádné chyby

Přesně tři týdny po Zadaru se koná neoficiální MČR ve středním triatlonu na jehož startovní listině již nyní září jména mnoha TOP závodníků. Věřím, že v závodě prodám vše, co po tento půlrok trénuji. Co dodat jiného, než jen, že "ukázaná platí". Více si řekneme po závodě, zda se tajné ambice splnily, či nikoliv.

Díky všem za podporu - další zastávka: Palestra Kbelská desítka

Kdy "utnout" trénink                     

Sportovní trénink má své zákonitosti, stejně tak jako samotné plánování. Ne vždy je ale cíl tréninku splnitelný. Právě na tom se podepisuje stav způsobený např. únavou, přepětím apod. Každý trénink by měl mít jasně definovaný cíl - co rozvíjíme. Od toho se rozvíjí i proces plánování tréninků v jednotlivých mezo i mikrocyklech. 

Nejprve si charakterizujme následující pojmy:

Přepětí = akutní stav únavy, který obvykle vyřeší zařazení kratšího odpočinku...

Přetrénování = chronický stav únavy často způsobený zanedbáváním odpočinku...

Zpátky k věci. Jako příklad si uvedeme následující běžecký trénink:

2km rozklusání v zóně 2strečink3x100m rovinka10x100m2km vyklusání 

Zdá se to jako triviální trénink u nějž chybí zásadní prvek - interval odpočinku. Ten udává de facto celý směr tréninku. Je obrovský rozdíl, když poběžíme 10 x 100 metrů s odpočinkem 3 minut mezi a 10 x 100 metrů s odpočinkem 15 vteřin. U každého z těchto příkladů rozvíjíme jinou schopnost.

Dalším opomenutým prvkem je intenzita, která je dána stupněm vynaloženého úsilí, rychlostí a celkovým objemem. Předpokládejme tedy, že při výše uvedeném tréninku jsme šli sérii s dlouhým odpočinkem v maximálním úsilí (RPE 10) a sérii s krátkým odpočinkem v submaximálním úsilí (RPE 8). 

V případě tohoto tréninku je vhodné ukončit trénink, pokud atlet není schopný udržet požadované/nastolené tempo ve zbylých úsecích. 

Jak tedy poznat, že je vhodné trénink ukončit?

Ke zpětnovazebným informacím nám pomáhá sběr dat, ale i vlastní pocit. Data nám mohou jasně ukázat, že nejsme schopni udržet požadovaný plán tréninku, tedy např. tempo, či tepy. Na druhou stranu nám pocit značí subjektivní informace z tréninku - jak se cítíme. Pokud se shodují data s pocitem, je vhodné trénink ukončit, poněvadž rozvíjíme zcela rozdílné schopnosti, či zóny, než bylo plánováno. 

Graf: Atlet I.

Pro příklad se podívejme na uvedený graf. Cílem tréninku bylo běžet v tomto případě v zóně 2 dlouhý běh. Sportovec nebyl schopný udržet požadované tepy, ani rychlostní zóna neodpovídala zóně 2. Z tohoto důvodu byl trénink zcela správně přerušen. Z grafu lze vyčíst vzrůst tepů na požadovanou hodnotu, které ovšem postupně klesají souběžně s tempem. Vlivem únavy také vzrůstá kadence - zkracuje se délka kroku. Graf nám ovšem nenaznačuje pocit sportovce.

Trénink je tedy vhodné ukončit:


Pavel Wohl8.12.2019

Trenérem sám sobě...

Po mnoha "pádech a zmrtvýchvstání" jsem se rozhodl postavit se sám na své nohy a mít čistou zodpovědnost za své úspěchy a prohry. Znám sebe sám nejlépe a věřím tomu, že v kombinaci s teoretickými znalostmi si mohu být kvalitním trenérem. Vše má ale i svá rizika; člověk často nevidí ony věci, kterých si může všimnout i u svých svěřenců. Začal jsem proto věřit víc datům a plánovat svůj trénink v programu TrainingPeaks. Věřím tomu, že víc pohledů na proces mi dá efektivnější zpětnou vazbu, než "pouze" tepovka a zdravý úsudek. Mohu snáz předpovídat dopředu formu a postupně ji budovat k vysněnému cíli, což je silnou zbraní. 


Již po prvním měsíci spolupráce sám se sebou mám výsledek.

Co se skrývá v mém 1/2 martonském debutu?

Koncem října jsem se v Braníku postavil na 1/2 maratonskou trať na které se jednal o můj debut na této distanci. Nevěděl jsem co čekat, ale výsledek byl velmi překvapivý. 

Na svém facebooku jsem napsal:

Vždy jsem rád avizoval své cíle a závodní predikce dopředu. Vyhnul jsem se tomu před svým 1/2 maratonským debutem, ke kterému jsem si vybral Podzimní 1/2 VŠ ligy v pražském Braníku a o to větším překvapením byl výsledek. Jelikož je podzim a příprava sotva začala, stačil jsem se připravit jen s pomocí klusů v ZV a některých tréninků na dráze. Tempovým tréninkům v ANP jsem se vyhýbal a tak bylo otázkou, jak udržím běžet 21,1km na prahu. Celý závod byl překvapením nejen pro mě. Systém start-cíl nebyl plánovaný, ale od začátku jsem se cítil komfortně a tělo akceptovalo nastolené tempo na ANP. Od začátku závodu jsem si na soupeře vytvořil náskok a tak jsem zbytek závodu bojoval sám proti sobě. Celý závod jsem držel konstantní tempo při ustálených tepech a tak se mi vyhnuly i předem očekávané kilometry větší krize. Do cíle jsem přibíhal se značnou rezervou, protože cílem závodu nebylo experimentovat, ale dostat se do cíle v rámci své půlmaratonské premiéry. To, že jsem zvítězil už byla jen třešnička na dortu, ovšem cílový čas 1:16:24 a rekord trati jsem opravdu nečekal! K výsledku mi pomohlo stabilní tempo při stabilní kadenci na stabilních tepech. Potvrdil jsem si, že když chce hlava, tak chce i tělo a nemusí být kolem ani stovky fanoušků, kteří nás ženou vpřed :-) Nemohu se dočkat příští sezóny, kdy přesedám na dráhu středního triatlonu! Před tím vším ovšem musím přežít Velkou kunratickou, která mě čeká za 14 dní...

Závod v číslech:

Vzdálenost: 21,1km

Oficiální čas: 1:16:24

Tempo: 3:37/km

Kadence: 85rpm

Tepy: ANP +/- 1

5km: 17:53 / 10km: 35:59 / 15km 54:04 / 20km: 1:12:26

Děkuji za podporu Atletika SC Radotín Radotín Project a organizátorům za kvalitní závodní servis!

Oficiální výsledky:

https://www.vaseliga.cz/…/podzimni-pulmaraton-vasi…/vysledky

Reportáž ze závodu:

https://www.vaseliga.cz/clanek/podzimni-krasa-kolem-vltavy

Závod na Stravě: https://www.strava.com/activities/2823327196/overview